Loňská premiéra Kuro raku v ČR přinesla nesmírně zajímavé a povzbudivé výsledky. Nabyté zkušenosti o pecích na dřevěné uhlí a glazurách z mletého čediče však nelze považovat za konečné a neměnné. Ba právě naopak! Pro dosažení vlastností starých japonských chawanů je zapotřebí mnoho práce a radikálních změn. Již dlouhá léta se specializuji na výrobu replik pravěké keramiky. Zde zhusta uplatňuji jeden velmi důležitý poznatek. A to, že nejsnazší a zdá se že jediná cesta vedoucí k zhotovení dobré repliky je vyhledávání, pochopení a následné uplatnění původních výrobních postupů. A při výrobě Raku- chawanu to musí být zrovna tak.
Doposud jsme do pecí vháněli strojně stlačený vzduch. Množství vzduchu spalujícího dřevěné uhlí bylo možné rychle a přesně regulovat. Všechnu práci vykonával ventilátor a umožnil nám, chvílemi na foukání zapomenout.
Ale za dob Chójira a Sen no Rikyua dmýchání zajišťoval měch, respektive pomocník který jej po celou dobu výpalu obsluhoval. Krabicový měch – v japonštině „fuigo“ (obr. 1) převzali hrnčíři z kovářského řemesla. Podobný osud mj. potkal i kovářské kleště, kterými se vyndávají rozžhavené misky z pece.
O původu tohoto typu měchu se mi zatím nepodařilo dohledat dostatek spolehlivých informací. S jistotou lze říci, že pochází z pevninské Číny a někteří spekulují o použití již v 5. stol. před Kristem. Prokazatelně je však vyobrazen na čínském svitku z roku 1380. Postupně zdomácněl v kovárnách celé jižní a východní Asie. Tvar podlouhlé krabice nebyl jediným konstrukčním řešením, ale vynikal kompaktností a přesností dmýchání. Zřejmě proto si jej oblíbili i výrobci černého raku. Principielně se jedná o dvojčinné zařízení. Při pohybu pístu jakýmkoliv směrem podlouhlou komorou měch nasává a zároveň vyfukuje, což zajišťuje plynulé zásobování stlačeným vzduchem. Patřičný směr proudění vzduchu umožňuje soustava čtyř klapek potažených papírem (obr. 2). Fugio má jedno zajímavé specifikum, jeho píst tradičně obepíná těsnění z kožešiny psíka mývalovitého (obr. 3,4).
Na přísloví „Chybami se člověk učí!“ přirozeně naráží každý experimentátor. Při přípravách měchu na Černoraku 2016 jsem se mu také nevyhnul. A mohu to prohlásit, přestože máme do zahájení semináře ještě půl druhého měsíce. Základem mé chyby byla naprosto pomýlená představa o úspoře času a především financí, pokud místo výroby nového fuiga zrestauruji nějaký starý kovářský měch západní konstrukce. Komplikace z toho vzniklá nebyla jediná.
Zde předkládám krátký výčet:
- Naši kováři měchy nepoužívají už bezmála 100 let. Objevit použitelný kus prezentuje 2 měsíce slídění internetem.
- Najdete-li náhodou vhodného adepta, jedete pro něho 300 km.
- Majitel si je bohužel vědom kulturně historických hodnot, které mají opustit jeho dům a neopomene je řádně naúčtovat.
- Soustrojí nakládáte ve spěchu a ve tmě, neřešíte tedy zjevné vady znemožňující použití.
- Následující ráno se nestačíte divit, jakou hrůzu jste v opojení produkcí původního kuro raku přitáhli domů. Uhnilé nohy dřevěné konstrukce, 2/3 kožených potahů se sypou jako perník. Plíseň, hniloba, rez…
- Další zásadní chybou bylo, místo získání pár kalorií v systému ústředního topení, rozhodnutí o rekonstrukci zařízení.
- Očištění od nánosu staletí trvalo asi jeden týden. Za odměnu získáte: lopatu sazí, lopatu písku, lopatu rzi, náruč zteřelé kůže, díru v bundě velikosti víčka od jogurtu a hrst suříku na plicích z tmelu kovových částí.
- Nejsilnější úder vás ale zdrtí ve velkoobchodě s usněmi. Vůbec nemám na mysli to, že požadovaná výměra hovězí hlazenice se normálně neprodukuje a bude třeba na zakázku stáhnout kůži z Minotaura. Týden po marné návštěvě se sice dozvíte že se to podařilo, ale částka za zabití bájného zvířete se přirozeně vyšplhala do výšin ze kterých by měl hrůzu i Íkaros.
- Další daň za vaše nestandardní přání platíte při vyřezávání dílců potahu. Extrémní velikost polotovaru je extrémně zvlněná a při pomyšlení na chybný řez v sedlářské premiéře odcházíte na toaletu.
- Další týden studujete, jak to celé sešít.
- Moudří používají speciální nářadí na stehování. Vrhnete se tedy do jeho výroby. Samozřejmě jste již před týdnem objednali 3 sady speciálních jehel. Nástroj sice 3x předěláváte, ale pak již funguje bezvadně.
- Sešití je už hračka. Za 3 dny je hotovo.
- Coulové čalounické hřebíky ne a ne v domácí dílně najít. Co naplat, musíte je objednat.
- I přes dokonalý výpočet jich hrst schází…
- Potah na klapkách je samozřejmě na prach. Ukazuje se, že jelenice zajišťující těsnost je ještě podložená zvláštním rounem, které jste nikdy před tím neviděli. V patnácté galanterii ale objevujete vlněný vatelín na vycpávání kojeneckých oblečků. Radujete se jako malé děcko.
- Jediným „světlejším bodem“ by se dala nazvat návštěva truhláře kvůli opravě uhnilé části dřevěné konstrukce, to ale jen za předpokladu, že by nevystavil účet.
- Posedlost starými materiály a technologiemi vás nabádá míchat tmel na utěsnění kovových součástí podle prastarého receptu – suřík + křída + fermež. Minium i při vší opatrnosti pokryje vás i široké okolí.
- Po konečném sestrojení přemýšlíte, že je to celé nějaké velké. Rozměrů babiččiny skříně jste si v počátečním nadšení jaksi nevšimli.
- A přichází poslední zamyšlení „Bude to vlastně fungovat?“.
A nyní soutěžní otázka:
Jaké byly pořizovací náklady a náklady na opravu měchu (myšleno dohromady). Nepočítaje mou práci. Tipovat můžete v diskuzi pod článkem. Podotýkám, že do tipované ceny má být zahrnut i materiál na horní díl měchu, který prozatím zůstává neopraven. Soutěžící s nejbližší částkou té skutečné obdrží na Černoraku 2016 hodnotnou cenu. Soutěž končí 28.3. kdy bude zveřejněna správná odpověď a jméno výherce.
Nebyl jaksi čas na průběžnou fotodokumentaci. Tak jen telegraficky:
Cílem rekonstrukce byla samozřejmě bezchybná funkce. Stroj se svými sto padesáti lety ale nese i jistou technicko-historickou hodnotu. Neméně důležitou potřebou se tedy stalo využití původních materiálů a pracovních postupů tak, aby byla tato hodnota v maximální možné míře zachována. Citlivost přístupu se promítla ve snaze neponičit stopy stáří a používání. Proto také není žádná původní část měchu opatřena nátěrem. Tam kde špatný stav vynutil výměnu dílů za nové, tyto nebyly nijak patinovány a záměrně přiznávají svou novotu. Věřím, že po budoucích desetiletích služby u pecí na kuro raku, svou patinu získají
U měchem hnané pece se na shledanou těší
sdružení Rentai a Petr Toms
Dnes jsem koupil stejny a ve stejnem stavu. Kolik teda ta sranda vysla?
No ta sranda ještě neskončila. Petr Toms ještě opravil i spodní část kůže, kterou jsme protrhli při výpalu v Kohoutově. Náklady zná jen on. A to nepočítá práci a hlavně studium a přemýšlení….novej z psíka mývalovitýho by byl snazším řešením….