Popelové glazury NA KERAMICE

Technologie

Karel Žíla

Popelové glazury

U nás téměř neznámý nebo alespoň nepublikovaný pojem ukazuje, jak špatné jsou naše vědomosti i u tak starého řemesla. Přitom jde o jedny z nejstarších a rovněž nejefektivnějších glazur. Tyto glazury jsou spojeny s vývojem kameniny, který začal v Číně již za nejstarších dynastií (Šang), tedy zhruba od 2. tisíciletí př.n.l.

Čínští hrnčíři si záhy povšimli, že hlavně bezprostředně za topeništěm jejich pecí mají výrobky výraznější nános sklovité hmoty a rovněž pestrou barevnost, zatímco se zvětšující vzdáleností od topeniště tento efekt postupně mizí. Velmi správně usoudili, že příčinou je popel dopadající při spalování na povrch výrobku. Aby nebyli odkázáni na nahodilost, namíchali rostlinný popel přímo do glazury. Touto nesmírně jednoduchou avšak geniální metodou vytvořili typ glazur, které s oblibou používají dodnes. Zjednodušeně by se dalo říci, že pokud glazura obsahuje minimálně 20 % popela můžeme ji nazývat popelovou. Keramici znalejší věci pak odlišují ještě další typy většinou podle toho s čím je popel smíchán nebo případně do jaké glazury je popel přidáván. Nejběžnější je kombinace, kterou používali již staří čínští hrnčíři. Tedy smíchání popela s mletými živci a přídavkem pojivého materiálu držícím tuto směs na povrchu výrobku. K tomu se vždy nejlépe hodily čisté, vysoce plastické jíly a zejména bentonit. Popel rozhodně není surovinou, kterou lze použít podle přesného receptu. Jde vždy spíše o jakési doporučení nebo základní vodítko. Kupodivu celkem výrazně rozdílné je složení u různých rostlin a dřevin. Rovněž pak záleží na tom, v jakém období byly rostliny či dřeviny likvidovány ke spálení. Obsah prvků jako jsou zejména Na, K, Mg, Ca, P atd. je vysoký zejména na jaře. Naopak na podzim je podstatně nižší. Nejhorší situace je u popela získaného spálením starého už průmyslově zpracovaného dřeva. To znamená, že staré palety nejsou pro získání rostlinného popela zrovna ideální. Větve po jarním prořezání se pak jeví jako velmi dobrý zdroj k získání kvalitního popela. Doporučit pak konkrétní druh je velmi problematické. Přesto mezi hrnčíři používajícími Popelové glazury kolují různé pověry, kde prim hraje asi popel z růží. Tyto vlivy se tradičně přeceňují. Základem dobrého výsledku nakonec jako vždy bývá kvalitní střep a výpal. Čím vyšší teplota, tím i lepší výsledky, neboť popel se natavuje na povrch výrobku při vysokých teplotách (obvykle nad 1200 °C). Rovněž znalost vlastního střepu je velmi důležitá. Nejlepší výsledky se dostaví pokud budeme pálit na horní hranici mezi bodem slinutí a tání. Popel pak bude mít ideální možnost působit. Ani v barevnosti nelze bohužel dát přesnější vodítko. Větší množství popela však bude snižovat tavitelnost glazury.

To se na světlém střepu může projevit jejím zesvětlením. Standardní bývají žluté odstíny. Na tmavém střepu pak se vší pravděpodobností bude efekt opačný. I zde, jak už to u keramiky často bývá, můžeme narazit na nezvyklé výsledky, které se jen těžko dají předvídat. Nejvýznamnějším faktorem, který bude působit na výslednou barevnost je samotný výpal. Obecně lze říci, že redukční výpal dává popelovým glazurám zajímavější barevné efekty. Vrcholem pak je pochopitelně výpal dřevem. V tomto případě je výsledný efekt ještě podpořen nánosem popela dopadajícího na zboží během výpalu tak, jak to praktikovali už staří čínští hrnčíři. Popelové glazury patří rozhodně mezi ty, které většinou nic nepokazí a dávají vyniknout podstatě materiálu. Mohou rovněž oživit poněkud fádní výrobky pálené v elektrických pecích.





Artkeramika internetový obchod
Nový komentář
Zpracovávám...

Odesláním komentáře souhlasíte s pravidly diskuze.

Diskuse je zatím prázdná.
ARTkeramika Tomáš Macek Eshop
Artkeramika internetový obchod