Autor: M. Randová
Popelová glazura se stane součástí dřevopaličova života, každá definuje specifickou část keramikova života tak, jak časem zjistí, že když se jedná o popelovou glazuru je každá dávka originál. Může být vyrobena z jedné rostliny a pořád tu nikdy nebude žádná jistota, že bude stejná.
Kdysi jsme měli popelovou glazuru z křídlatky. Tato rostlina je hodnocena Word Conservation Union jako jeden ze 100 nejvíce invazivních druhů a my jsme ji měli na našem pozemku, když jsme jej koupili. Jediná cesta jak se zbavit křídlatky je posekat ji, spálit všechno posekané a stříkat vše co nově vyroste. Pokud je to nutné posekat znovu, spálit a stříkat. Po první spálení jsme měli celkem dobrou zásobu popela, abychom mohli začít s touto glazurou pracovat. Tato glazura byla skvělá, Lounský porcelán ji miloval, trochu tekla a tak Petr zapracoval do designu jeho konviček takou „sukýnku“, která tekoucí glazuru zachycovala. Tato glazura nám vydržela tak dva roky.
Další dávka z čerstvě vzrostlé křídlatky byla mnohem menší a také velmi rozdílná. Byla více zelená, než zlatě zelená. Jsem si jistá, že v budoucnu jistě budeme pracovat s popelem z tohoto plevele, ale nestalo se tak hned po této dávce, protože do našeho života vstoupil jiný popel. Naši přátelé sekali louky v horách, a protože žádný farmář neměl (nemohl vyzvednout) o seno zájem, spálili jej. Při převozu popela k nám jim málem shořelo auto, jelikož si nevšimli, že popel je stále tak teplý, že může vzplanout samovolně. Dostali jsme mokrý popel (jak se auto hasilo) s kousky deky a s vlastním příběhem. Tato glazura byla prostě magická – mléčná žlutá s krystaly – měla ráda snad každou hlínu, se kterou jsme pracovali. Opět nám vydržela tak dva roky.
Pak se k nám zase dostal jiný popel ze sena. Tento popel chvíli čekal, než byl zpracován na glazuru. Je to velmi rozdílná glazura více transparentní, méně krystalů, ale pokud nanesena v rozdílných tloušťkách tvoří vizuálně zajímavou strukturu a tato dřevitě vyhlížející struktura moc pěkně vypadá na kamenině Dorda a tak jsme se ji rozhodli nechat a nehrát si s její úpravou. Jen si užíváme to, co poskytuje.
Rozdílně jsem se zachovali k naší glazuře Nuka (obvykle mícháme Nuku: 600g draselný živec Poběžovice, 400g křemen a 500g popel ze dřeva). Tato glazura velmi dobře vypadá na kamenině Dorda. Je to hustá, mléčná, jemná modrá glazura. Když jsme nyní použili nový dřevitý popel změnila vlastnosti – byla více do šeda, více tekla a už to nebyla ta naše husto mléčná glazura. Přidali jsme křemen (receptura je jen vodítkem, takže není důvod se strachovat). A tak máme zpět naši milovanou, podle nás mléčně modrou verzi této glazury.
Teď nám tu sedí popel ze slupek vlašských ořechů a jsme zvědavi co nám příroda ve své jedinečnosti nabídne, třeba ČAS POPELA Z VLAŠSKÝCH OŘECHŮ brzy nastane…
