Hobby plátovaný hrnek.
Pokud chcete někomu vytvořit keramický dárek vlastními silami, nemusíte si zrovna hned podávat přihlášku na keramickou školu, nebo alespoň kurz.
Nemusíte ani dlouho trénovat. Stačí se do toho jen pustit.
Každopádně je potřeba si hned zpočátku uvědomit, že cílem je hobby, ale osobitý výtvor. Ne výtvarný skvost, ani řemeslný standart.
Jako jedna z nejdostupnějších metod, je tvorba z plátů.
Potřebujete tedy hlínu, podložku, nůž, plátno, válec, šablonu a razítka.
Pro začátek je asi lepší zvolit jemnější hrnčířskou hmotu, s minimem ostřiva. Protože zpočátku většinou více oceníte výraz dekoru z razítek, než strukturu či tvar nádoby.
Hmotu rozpracujete…podobně jako těsto při pečení.
Vše je lepší dělat na podložce, která zamezí lepení a zachytávání hmoty. Lze použít i noviny, nebo plátno.
Z hmoty vyválíme plát, který by měl být velmi tenký. Pokud dokážete pracovat s 2mm silným, bylo by to asi skvělé. Ale pro začátek zkuste klidně i silnější. Pokud budete mít stěnu silnější, než 5 mm, bude to už skoro termohrnek. Ale i to lze. Bude se vám lépe dekorovat.
Plát lze zhutnit plácáním. Válet lze válečkem na nudle, ale můžete klidně použít i trubku.
Nakonec lze povrch zatáhnout pomocí ocelové měrky. Nebo i podle plastového pravítka.
Nyní je na řadě šablona. Tu lze vytvořit například z kelímku. Ten obtiskneme válením po plátu.
Tyto rysky budou tvořit budoucí stěnu nádoby. Plát podle rysek vyřízneme. Tuto budoucí stěnu nadekorujeme razidly.
Šablonu – kelímek zabalíme například do novin. Na stěny navineme už odekorovaný plát. Ten spojíme. Šlikrem potřeme zdrsněné hrany – styčné plochy a stlačíme. I takové drobné poplácání pádlem spoj zpevní.
Podobně ke stěnám přilepíme i dno.
Pokud se nechceme spokojit s kelímkem, ale chceme hrnek, musíme dodělat ještě ucho.
Hrnčíři by udělali nejspíš tažené. Zaběhlejší hobbíci už nejspíš disponují přípravkem na uši od Rélyéfu, tak ucho vytvoří pomoci něj.
Pokud ale ani touto pomůckou nedisponujete, vystačíte si opět s plátem. Vyříznete z něj požadovaný tvar a ten ke kelímku přilepíte.
Hodí se takové ucho zpevnit drobnými válečky po stranách. Vytvoříte takový „koutový svár“, jež ale klidně můžete vyhladit do ztracena. Vše podle vašeho vkusu.
Až nyní vyjmete kelímek – šablonu z výrobku.
Prostě rozbalíte a vytáhnete. Následně vytáhnete i separační materiál – např. Noviny.
Vše je potřeba přizpůsobit stavu hmoty. Čím bude zavadlejší, tím méně bude náchylná k destrukci.
Ovšem ne zas moc, aby nepraskla.
Jakmile nám zbude pouze hlína, tak veškeré vady zaretušujeme. Je potřeba mít na paměti, že pukliny a jiné plochy vzniklé po odstranění separátoru se mohou jinak chovat. Například rychleji osychat a tak narušovat kompaktnost nádoby. To by mohlo velmi negativně ovlivnit nejen proces sušení. Proto si dejte s retuší opravdu záležet.
Také eliminujte množství extrémně ostrých hran. Glazura je může ještě zvýraznit a v konečném důsledku by tak mohla být nádoba značně omezena v jejím užitném účelu.
Pomalým sušení a ani přežahem zajisté nic nepokazíte.
Protože v tomto okamžiku už máte za sebou větší část cesty, bylo by škoda to pokazit.
Výběru glazury na hmotu by mělo předcházet nemálo pokusů. Pokud tento krok přeskočíte, doufejte, že ten, kdo vám materiál a technologii výpalu doporučí, ví co činí.
¨Na těchto ukázkových obrázcích jsou nádoby pžežahnuté extrémně na vysoko. To způsobila chyba na peci. Ne vždy je staré vybavení výhodou. Takže jsme zvolili techniku glazování pomocí stříkací pistole.
Takže pokud jste dočetli až sem, tak jste si jistě všimli, že výčet potřeb a pomůcek se od počátku textu trošku rozrostl.
Doplním tedy, že na obrázcích byla použita hmota Waller od Pávků z Doubravice. Pálena na 1250°C . Přežah 1180°C 🙁 (zamýšlen byl na 1000°C) Glazury Tomato red, temmoku gold a další. Vše z kurzů Doupě ops. Mícháno čerstvě před použitím v adekvátním množství.
Snad Vám postačil tento pouhý popis pro inspiraci. Podrobnější návody jsou dostupné na kurzech mnohých lektorů…..TAk ať Vám to pálí…..
