Tak Vám mohu zprostředkovat aktuální dění z keramického Japonska. Vladimír a Yasuyo tam momentálně s místními keramiky pálí raku keramiku.
Věřím, že oceníte snahu a přidáte nejen svůj názor či dotaz, ale i pošlete odkaz na článek dál, aby se informace dostaly k co nejvíce potřebným.
Takže tu je první část reportáže. Těšte se na další a jak jsem již zmiňoval, nebojte se zapojit na dění v naší milé keramické společnosti.
Ahoj Tomasi ! Vcera jsme absolvovali to raku – bylo to trochu jine, než jsem si predstavoval – nepouzivaly se uplne ty klasicke pece na jednu misku, ale cervene raku /aka raku/ se palilo po dvou a cerne po trech, nekdy po ctyrech miskach – podle toho, jak byly rychle predehrate.
Cela akce byla vlastne vypal misek vyrobenych mistnim spolkem milovniku keramiky – tedy neprofesionalu, ale vypal provadeli profesionalni keramici – pracovnici instituce „Togei no Mori“ – tedy hrncirny v lese – jak se jmenuje stredisko keramiky Shigaraki.
Tito palici nejsou specializovani na raku, ale ziji v miste, odkud vlastne raku pochazi a kdyz jsme posleze o vecech diskutovali – vyslo najevo, ze znaji spoustu specialistu na raku a mnohokrat se techto vypalu ucastnili.
Nicmene – chci tim rict, ze neslo o nejaky prisne rigidni raku vypal, ale je to tu vse uz tak rozmelneno, ze ani Kichzaemon 15. – tedy posledni zatim zijici clen rodiny Raku uz pouziva ve sve praci vlivy tzv. americkeho raku – tedy kyslicniky kovu k vytvoreni charakteristickych metalickych efektu.
Nicmene – ani ja nejsem profik v oblasti raku – kdysi jsem napsal clanek pro casopis Keramika a sklo o tradicnim japonskem raku pro ktery jsem cerpal informace nabyte v Raku muzeu – tady pobliz od Shigaraki v Kyotu, odkud rodina Raku pochazi a kde je toto muzeum umisteno v jejich puvodnim dome. Hodne jsem toho uz samozrejme zapomnel a tak jsem se snazil vcera neco jeste vydolovat v diskuzi nad tim, co tu vlastne probehlo.
Az se vratim domu jeste to srovnam s tim svym starsim vyzkumem – mam ty podklady jeste schovane ! Problematika je trochu slozita – uz v terminologii jsou jiste nesrovnalosti – dle reakce na muj kratky prispevek na webu Artkeramika.
Pokusim se to trochu sjednotit, ale je spousta pramenu, ktere si navzajem odporuji – muj puvodni clanek byl vlastne reakci na snusku nesmyslu, ktere tenkrat prezentovali v CTV v nejakem dokumentu o japonske keramice.
Tedy – raku cervene /aka/ palene na pomerne velmi nizkou teplotu
– kolem 820 stupnu a redukovane po vyjmuti z pece v pilinach
+ raku cerne /kuro/ palene na 1230 stupnu, ale neredukovane v pilinach – pouze vyndane z pece /hikidashi/ v zaru a ponechane vychladnout prirozenou cestou.
Cerne Seto o kterem se zminuje pan Lubos na webu je neco jineho – tzv. kuroseto – cerna glazura na jine bazi.
Ted to, co podle reakci bude asi nejvice zajimat ceske rakuisty – recepty !
Bohuzel konverzace na toto tema je ponekud „japonska“ a vypada asi takhle:
otazka: cervene raku – z ceho se glazura micha ?
odpoved: no to je strasne jednoduchy – frita, kaolin a lithium
otazka: jaka frita ?
odpoved: no prece 82 !
otazka: co to je ?
odpoved: no jdes do obchodu se surovinami a reknes osmdesatdvojku prosim
takze po delsich peripetiich zatim vim, ze jde o nizkotavitelnou fritu /olovo se tu nesmi pouzivat/ na teplotu zhruba 820 stupnu ke ktere se prida uhlicitan lithia – lithium carbonat a kaolin v pomerech na 100 dilu frity 10-15 dilu kaolinu a totez mnozstvi lithia.
S cernym raku je to slozitejsi i kdyz muj dotaz na recept vyvolal soucitny smich – kuroraku je uplne primitivni – vezmes Kamogawa ishi a smichas s fritou – a je to !
Co je Kamogawa ishi ?
No prece kamen z reky Kamo, ktera proteka Kyotem !
Takze si ho tam muzu nasbirat ?
Kdepak – lom Kamogawa ishi je prisne chranena prirodni pamatkova oblast a kdyby te chytili – budou problemy !
Tak jak se k tomu dostavate ?
Jdes do obchodu s hlinou a glazurami a reknes Kamogawa ishi prasek – a je to !
Takze jednoduchy – pro ne – pro nas asi moc ne nebot urcite ani u Buchlera ani u Pavku Kamogawa ishi nevedou !
Abych to teda zkratil a dodal trochu nadeje !
Mam original Kamogawa ishi – zzelelo se jim mne a prinesli ze starych zasob dnes chraneny Kamogawa ishi – tak doufam, ze mi ho na letisti neseberou – vypada jako normalni sutr – pochybuji, ze by celnici odhalili jakyze to poklad vezu.
Frita do kuroraku je taktez 82, takze to jeste zkusim zjistit – co presne to je – uvidime !
Je to velmi charakteristicka vec pro japonskou keramiku – dodnes vedi, ze kdyz se zachce nekomu porcelanu – jede do hor na Kyushu a nabere si kameni „toseki“ – to pak doma rozemele a ma porcelan.
Kdyz potrebuje galzuru jde do jinych hor a nabere si kamene „keiseki“ – ten pak doma rozemele a ma glazuru.
Kdyz chce delat kuroraku jde na Kamogawa ishi – ale to uz dneska jenom na tajno !
Takže se ptejte, sdílejte a bavte. Více o Vladimírově a Yasuyo tvorbě naleznete na jejich webu:
http://www.studioporcelain.cz/ A brzy budeme pokračovat, obrázky jsou už na lodi směřující do čech….
