Sestavování kvalitních keramických hmot je samostatný obor v oboru. Keramické materiály se vyznačují výjimečnými vlastnostmi, jako jsou vysoké teploty tavení, vysoká tvrdost, mají unikátní elektrické vlastnosti a jsou antikorozní. Lze připravit materiál, který může být po vypálení průsvitný jako sklo, tvrdý jako kámen, ale i do jisté míry plastický. Povrch materiálu může být sametově hebký, nebo naopak, pískově drsný. Životnost keramického materiálu je v podstatě nekonečná. Vlastnosti materiálu s časem naopak nabývají na kvalitě, což věděly už staré národy (Čína, Indie, Mezopotámie, Keltové atd. ), jejichž hrnčíři nechávali masy odležet zakopané v zemi i několik let. Keramické hmoty se dají zpracovávat do nekonečna, pokud nepřestoupí teplotu cca 500 ?C, kdy se hlína začne měnit na keramiku. Je to zapříčiněno ztrátou vody, která dodává hmotě plasticitu a mění se v bezvodé alumosilikáty. Na dosažení požadované kvality musí většina materiálů překročit 1 000 ?C, kdy se začne rozpouštět tavidlo, které tmelí krystalické částice – vzniká cementační efekt. Mezi nejzákladnější tavidla patří živce, které jsou nejzastoupenější jednotlivou skupinou minerálů v zemské kůře. Aby šlo z keramické hmoty dosáhnout libovolných tvarů, musí mít tato hmota požadované vlastnosti, které se dolaďují různými přísadami Mezi nejdůležitější vlastnosti patří:
Zpracovatelnost (plastičnost), malé smrštění, přídržnost glazury, stálost v ohni, čistota surovin a další specifické požadavky
Proto se před úplným sestavením hmoty provádí spousta zkoušek. Teoreticky se nedá nic pokazit, neboť usušená hmota (třeba i ve tvaru různých předmětů) se dá rozmočit a znovu zpracovat. Při nákupu surovin je možné vyžádat si podrobné údaje od dodavatele.
Hlína točírenská je nejzákladnější materiál keramické výroby. Její přesné technologické složení, které je využíváno při výrobě této suroviny, je všemi výrobci tajeno a je málem bráno jako něco posvátného. Není proto divu, že příprava výborného materiálu pro výrobu je věcí nejen velmi nákladnou, ale i zdlouhavou a pracnou.
Hlína točírenská zpravidla obsahuje: Plastické složky: 18 – 13 % jílů – Jíly obsahují nad 50 % jíloviny, velikost zrna je 0,002 mm a menší 35 – 50 % kaolínu – kaolinit + příměsi, podle obsahu kaolinitu se rozdělují do jakostních tříd
Neplastické složky: 20 – 22 % křemičitého písku 2 – 12 % přežahnutých a nadrcených střepů
Příprava hmoty: Jíly, křemičitý písek a přežahnuté střepy se melou za mokra v bubnovém mlýnu. Soustavou sít se dostává do rozplavovače, kam se přidá kaolín. Znovu přes síta se hmota dostává do kalolisu, kde dojde k odvodnění na vlhkost 23 – 28%. Vzniknou tak koláče hlíny, ze které přes vakuový šnekový lis vznikají huble, které jsou již finálním produktem využívaným k samotné výrobě keramiky. Takto připravená hmota se využívá k točení, zatáčení, tažení, formování, modelování …
Lisovací hmoty: Lisování – vytváření z práškových, suchých nebo polosuchých hmot, popřípadě i hmot vlhkých tak, že působícím tlakem se hmota slisuje v kovové formě. Čím je hmota sušší, tím větší tlak je potřebný k lisování. Lisováním se docílí vysokého zhutnění a přesného tvaru výrobku. Lisování se používá zejména v průmyslu pro velkosériové výroby.
Lisovací hmoty obsahují zpravidla: Plastické složky: 25 % jílů 30 % kaolínu surového 10 % kaolínu plaveného Neplastické složky: 15 % vápence 10 % jílovce 5 % přežahnutých a nadrcených střepů
Příprava hmoty:
a) vlhké hmoty – 12 – 25 % vlhkosti: Suroviny se melou za mokra v bubnovém mlýnu. Soustavou sít se hmota dostává do rozplavovače, odtud do kalolisu a vakuového šnekového lisu. Výsledkem jsou předtažky, ze kterých se připravují plátky hmoty, které se zalisují v kovové formě.
b) suché a polosuché hmoty – 4 – 15 % vlhkosti: Suroviny se melou za mokra v bubnovém mlýnu. Soustavou sít se hmota dostává do rozprašovače, znovu přes síta a elektromagnety se hmota dostává do zásobní nádrže a za pomoci membránového čerpadla do rozprachové sušárny. Granule jsou skladovány v silech.
