Autor:MARTIN BÜCHLER
Proč se stále nedaří sladit profesionální a hobby pojetí našeho oboru? Setkáváme se s myšlenkovým stereotypem o nějaké hranici, oddělující dva keramické světy. Na chvíli připusťme, že opravdu existuje. Asi každý, koho keramika osloví, vtáhne a nepustí, bude sám nejlépe znát svou motivaci. Zda chce provozovat řemeslo, hrát si, tvořit, učit (se), léčit (se)… tvrdím, že v Česku je keramika navzdory změně společenského systému a následné hospodářské krizi stále úspěšným odvětvím lidské činnosti. Důvody nechme stranou, asi se shodneme, že se za poslední dobu mnoho změnilo. Zůstává však pravdou, že bychom za oblibou keramiky našli hlavně tradice lidové umělecké výroby, užitné i dekorativní vlastnosti materiálů a jejich tvárnost. Svou roli také sehrává dostupnost technologií, pověst svobodného povolání, mnohdy i móda a spousta dalších faktorů, které vztah veřejnosti k našemu oboru dále ovlivňují. Na jedné straně se keramika stala téměř povinným vyučovacím předmětem na prvém stupni základních škol. Provozovatelé odborných vzdělávacích zařízení pro děti a mládež se mnohdy předhánějí, jak vybavená je jejich keramická dílna. Perfektně kvalifikovaní lektoři, vynikající pecní park, hrnčířské kruhy, na kterých točí mistři…, tak vypadá zázemí mnoha školních keramických ateliérů. A žádné problémy s odbytem. Na straně druhé sledujeme reakci výrobců keramiky a komerčně zaměřených umělců na stav trhu. Jak víme, tady nepanuje zrovna harmonie a přátelské prostředí.
Konkurence včetně zahraniční je nemilosrdná, na pultech prodejen lze potkat líbivé zboží za přijatelné peníze, takže důraz na kvalitu se stal jen slabým argumentem pro obhajobu sebevědomé kalkulace ceny. Poptávka je slabá a odběratelé často neplní dohodnuté platební podmínky. Výsledkem je omezení keramické produkce, nezřídka i rezignace na tvorbu v hlíně a útěk od řemesla. Ovšem víkendový jarmark na náměstí, kde proudí davy zákazníků a stánky nabízejí hromady výrobků na špičkové úrovni, vyvolává v nezasvěceném pocit, že se keramici mají skvěle. tak kde je rozpor? V podstatě žádný nenalézáme. Až když se rozhodnete keramikou živit, může se dostavit dotek deziluze. Vždyť práce ve školním keramickém kroužku byla přece tak zábavná! Je potěšující, jak dobře umíme keramiku představit dětem. Setkání s hlínou znamená příležitost zhotovovat trojrozměrné předměty. Pálení v peci pak přináší zkušenost o proměně materiálu tepelným procesem. Figuru, svícen ani misku prostě nenamaluješ, keramika je o krok dál. Předškoláci a třeba děti z aktivních rodin, jež umí trávit volný čas ušlechtilým programem (který ovšem vždy vymýšlejí dospělí) se keramice nevyhnou. V nadsázce – ani kdyby chtěli. Dobrých kurzů pro rodiče s dětmi je dost a dost.
A babička s dědou prý z dlouhé chvíle také modelují, takže tvoří celá rodina. Pochlubit se doma výsledky výtvarné práce je pak pro klienty kurzů a žáky uměleckých škol obrovským zadostiučiněním. u rodinného stolu tedy téma keramika zaznívá dost často. Předmětem debat se stávají glazury, techniky zhotovování a dekorování střepu. Nenechá se suchá nit na dodavatelích, probírají se možnosti alternativních cest. Na letních táborech se pak pálí dřevem, točí na kopacím kruhu, míchají se suroviny podle receptur z internetu. Zkouší se různé postupy, které mají budit zdání návratu k přírodě (aby se pak po prázdninách zas nakoupily tekuté glazury, které se nemusí míchat, a přežahnuté polotovary z forem…). V Česku se do školství uměleckého směru trvale investuje prostřednictvím evropských fondů, příslušných ministerstev a také z rozpočtu obcí. Konkrétně střední keramické školy ani odborná učiliště by si nemusely na podfinancování stěžovat. Jenže zájemců o studium je pohříchu nedostatek.
Zejména na školách, kde vyučují keramickou technologii, není kdovíjaký nával. Potenciální studenti asi už všechno znají z kroužků. Keramika se může stát pro řadu kreativních mladých lidí, kteří měli smůlu s uplatněním v praktickém životě, jakousi záchrannou sítí. úřady práce v tažení proti nezaměstnanosti podporují vznik nových živností. Při splnění kvalifikačních předpokladů a asi i dalších podmínek dokáží přispět na pořízení technologií, pomoci při vybavení keramické dílny… Ideální stav, když se státní pomoc dostane do správných rukou. Často jsme svědky úspěšného startu nové keramické dílny, která by bez přispění státu nevznikla. Keramika je oborem, který poskytuje obrovskou míru svobody a dává výbornou příležitost k uplatnění výtvarných schopností autora. Kolik umělců, tolik charakteristických otisků jejich rukou, tolik nezaměnitelných znaků jejich prací. Je povinností vyspělé společnosti neklást překážky začínajícím výtvarníkům. Patří ke kulturní politice státu, který si váží umění, podporovat jeho rozvoj a vychovávat nástupce současných i dřívějších mistrů.
Chováme respekt ke všem šikovným a obětavým lektorům, provozovatelům neziskových zařízení. Chválíme vedení škol, které děti přivedlo ke keramice. Zároveň je však potřeba vyzvat všechny ostatní, zejména odbornou veřejnost, přátele keramiky, kteří tak rádi řeší její podstatu a chlubí se vlastními tvůrčími zkušenostmi. Zajímáte se, jakými technologickými procesy vznikl konkrétní výrobek, řešíte dekorační materiály, kterými byl zušlechtěn? Ovšem nejdůležitější pro budoucnost české keramiky je, abyste si občas něco z těch úžasných hrnků, figur, šperků, kachlů či obrázků docela obyčejně zakoupili. Jinak se ta pomyslná bariéra mezi dvěma tábory keramiků, skutečně stane nepřekonatelnou. Bude trvale oddělovat skupinu aktivních lidí s životním stylem, do něhož patří i nadšení pro práci s hlínou od těch, které keramika musí uživit. Prví mají snazší přístup k technologiím, dokáží psát projekty, vědí, kde získávat podporu a svému úsilí jsou ochotni věnovat spoustu volného času. Do budoucna reálně hrozí, že se ti druzí stanou jen partou srdcařů, kteří látají svoje pece, aby je zachovali provozuschopné, nedrží víkendy, protože jindy nic neprodají. A jejich výrobky mnohdy slouží jako inspirace pro klienty keramických kurzů, žáky uměleckých škol a návštěvníky různých výtvarných studií. Obdivovatelé se pak ke svým vzorům nepřiblíží právě proto, že překročit hranici, která mezi nimi bude ležet, znamená od rána do večera těžce pracovat s nejistým výsledkem. Setkal jsem se s názorem, že nekomerční keramika může být až třikrát zvýhodněná oproti té, která se vyrábí pro účely prodeje na volném trhu. Poprvé při pořízení technologií, podruhé při úplné nebo alespoň částečné kompenzaci mzdových nákladů pro hůře zaměstnatelné pracovníky chráněných dílen. A někdy i potřetí, když třeba obec poskytne zdarma prodejní plochu na svém pozemku. Ve stáncích na hrnčířském jarmarku se pak vedle sebe objeví srovnatelné výrobky, které si však nemohou konkurovat kvůli zcela odlišným nákladům na pořízení. V hluboké úctě k provozovatelům chráněných dílen musím zdůraznit, že se svými klienty mnohdy dokáží vyrábět fantastické věci. Jenže opodál stojící keramik, který si musel od začátku do konce vše nakoupit za plné ceny, zaměstnal pomocníky, odvedl daně, sociální a zdravotní pojištění, musí tentýž produkt nabídnout dráž. Ani lepší provedení, kvalita a renomé vyhlášeného ateliéru někdy cenový handicup nevyváží. Naše Keramické centrum vzniklo před 22 lety zejména jako servis keramikům. Začínali jsme s několika odběrateli, z nichž většina se udržela až do současnosti. Vyrostli v etablované firmy s výborným jménem. Postupně stoupal počet položek v našem firemním adresáři stejně jako zájem o nová technologická zařízení a materiály. Celkově se za léta našeho působení na trhu klientela radikálně obměnila. Jak potvrzují i naši partneři ze zahraničí, jedinou kategorií zákazníků na vzestupu jsou představitelé hobby sféry. Chci věřit, že jejich úspěch nebude na úkor profesionálních autorů a těším se, až svou produkcí zpestří nabídku keramických výrobků.
Chováme respekt ke všem šikovným a obětavým lektorům, provozovatelům neziskových zařízení. Chválíme vedení škol, které děti přivedlo ke keramice. Zároveň je však potřeba vyzvat všechny ostatní, zejména odbornou veřejnost, přátele keramiky, kteří tak rádi řeší její podstatu a chlubí se vlastními tvůrčími zkušenostmi. Zajímáte se, jakými technologickými procesy vznikl konkrétní výrobek, řešíte dekorační materiály, kterými byl zušlechtěn? Ovšem nejdůležitější pro budoucnost české keramiky je, abyste si občas něco z těch úžasných hrnků, figur, šperků, kachlů či obrázků docela obyčejně zakoupili. Jinak se ta pomyslná bariéra mezi dvěma tábory keramiků, skutečně stane nepřekonatelnou. Bude trvale oddělovat skupinu aktivních lidí s životním stylem, do něhož patří i nadšení pro práci s hlínou od těch, které keramika musí uživit. Prví mají snazší přístup k technologiím, dokáží psát projekty, vědí, kde získávat podporu a svému úsilí jsou ochotni věnovat spoustu volného času. Do budoucna reálně hrozí, že se ti druzí stanou jen partou srdcařů, kteří látají svoje pece, aby je zachovali provozuschopné, nedrží víkendy, protože jindy nic neprodají. A jejich výrobky mnohdy slouží jako inspirace pro klienty keramických kurzů, žáky uměleckých škol a návštěvníky různých výtvarných studií. Obdivovatelé se pak ke svým vzorům nepřiblíží právě proto, že překročit hranici, která mezi nimi bude ležet, znamená od rána do večera těžce pracovat s nejistým výsledkem. Setkal jsem se s názorem, že nekomerční keramika může být až třikrát zvýhodněná oproti té, která se vyrábí pro účely prodeje na volném trhu. Poprvé při pořízení technologií, podruhé při úplné nebo alespoň částečné kompenzaci mzdových nákladů pro hůře zaměstnatelné pracovníky chráněných dílen. A někdy i potřetí, když třeba obec poskytne zdarma prodejní plochu na svém pozemku. Ve stáncích na hrnčířském jarmarku se pak vedle sebe objeví srovnatelné výrobky, které si však nemohou konkurovat kvůli zcela odlišným nákladům na pořízení. V hluboké úctě k provozovatelům chráněných dílen musím zdůraznit, že se svými klienty mnohdy dokáží vyrábět fantastické věci. Jenže opodál stojící keramik, který si musel od začátku do konce vše nakoupit za plné ceny, zaměstnal pomocníky, odvedl daně, sociální a zdravotní pojištění, musí tentýž produkt nabídnout dráž. Ani lepší provedení, kvalita a renomé vyhlášeného ateliéru někdy cenový handicup nevyváží. Naše Keramické centrum vzniklo před 22 lety zejména jako servis keramikům. Začínali jsme s několika odběrateli, z nichž většina se udržela až do současnosti. Vyrostli v etablované firmy s výborným jménem. Postupně stoupal počet položek v našem firemním adresáři stejně jako zájem o nová technologická zařízení a materiály. Celkově se za léta našeho působení na trhu klientela radikálně obměnila. Jak potvrzují i naši partneři ze zahraničí, jedinou kategorií zákazníků na vzestupu jsou představitelé hobby sféry. Chci věřit, že jejich úspěch nebude na úkor profesionálních autorů a těším se, až svou produkcí zpestří nabídku keramických výrobků.
Související informace od silisu:
http://www.artkeramika.cz/clanek-1440-keramicky-casopis.html
Je zveřejněno se souhlasem vydavatele Sillikátového svazu.
