Keramické umění přišlo do Japonska z Číny ve 13.století, kdy byla v Japonsku vynalezena i první vypalovací pec. Japonský výraz pro hrnčířství a porcelán (setomono), což znamená věci ze Seto, jednoznačně určuje i původní místo, kde byly tyto věci vynalezeny.
Během 14. století byly ještě postaveny pece v dalších sídlech – Tokoname, Shiragaki, Bizen, Echizen a Tamba. Obliba čajového rituálu v 16. století dala podnět k růstu a vývoji keramických prací. Šógun Toyotomi Hideoši si nechal stěny čajového salónku zkrášlit zlatem a pozval keramického mistra Chójira, aby vymyslel nějaký keramicky div v jeho paláci. Chójiro vyzdobil čajové hrníčky čínskými znaky (raku), což byl začátek slavného období keramiky raku – yaki a takto vyzdobené hrnečky se staly vysoce ceněnými už ve své době. V dnešní době znalci neváhají zaplatit za některé z nich částky řádově 30 000 amerických dolarů. Hideošiho vojenská invaze do Koreje na konci 16. století skončila porážkou, ale pro japonskou keramiku bylo spásné, že korejští mistři začali japonské mistry učit svému keramickému umění a na sklonku 16. století začali stavět první keramické pece na Kjúšú. Pece byly zpravidla stavěny na svahu a byly tvořeny zhruba dvaceti komorami a šlo v nich dosáhnout teploty okolo 1400 ºC. Během období Meiji ztrácela keramika na popularitě, ale později byla obrozena jako typ lidového umění (mingei – hin). V současné době je v Japonsku okolo stovky keramických center, které produkují jak exkluzívní předměty pro čajové rituály tak i suvenýry (např. lišku nebo jezevce) a obchodní domy často organizují výstavy takovéhoto druhu keramiky.
Slavná keramická centra
Arita – yaki: porcelán je stále vyráběn ve městě, kde byl poprvé vytvořen, tj. v Aritě. V polovině 17. století holandská východoindická společnost exportovala toto zboží do Evropy, kde byla tato keramika rychle kopírována, např. v Německu vznikl na jejím základě slavný míšeňský porcelán, dále byla kopírována v Holandsku anebo v Anglii. Tento druh porcelánu je v Evropě znám jako “Imari”, podle přístavu z kterého byl do Evropy exportován.
Mezi další slavné typy porcelánu patří např.:
Satsuma – yaki: nejběžnější keramický styl pocházející z Kagošimy na Kjúšú, který se vyznačuje špinavě bílou popraskanou glazurou smaltovanou na zlato, červeno, zeleno nebo modro.
Karatsu – yaki: Karatsu leží poblíž Fukuoky na severu ostrova Kjúšú. Vyrábí se zde porcelán v korejském stylu s typickou šedavou popraskanou glazurou.
Hagi – yaki: město Hagi se nachází na západní části ostrova Honšú a keramika se zde vyznačuje bledě žlutou nebo narůžovělou popraskanou glazurou.
Bizen – yaki: starobylá keramika města Bizen se proslavila neglazovanými poháry, které oxidací změní barvu na červenou. Dále se zde vyrábějí střešní tašky.
Mashiko – yaki: město Mashiko se nachází na severu ostrova Honšú a vyrábí se zde keramika se zvláštní načervenalou glazurou.
Mino – yaki: Mino se nachází v centrálním Honšú a místní keramika se vyznačuje nazelenalou glazurou dekorovanou bytostmi a květinami.
Temmoku – yaki: tento typ keramiky můžeme nalézt v okolí města Seto ve středním Honšú. Standardně se tu vyrábí kameninové nádoby s popelavou glazurou, navíc se tu ještě vyrábí napodobeniny čínské keramiky s hnědou a černou glazurou.
Kiyomizu – yaki: keramika tohoto typu se nachází v Kjótu a keramika je barvená namodro nebo načerveno.
Kutami – yaki: tento druh keramiky najdeme v centrálním Honšú v prefektuře Ishikawa a zpravidla bývá zelený nebo malovaný.
