Pravěká naleziště na území ČR
Přezletice u Prahy
Malý lom, který se nachází nedaleko za Prahou směrem k Brandýsu nad Labem a jehož stáří se odhaduje na 700 tisíc let. Naleziště je někdy také nazýváno jako ‚Zlatý kopec‘ (cenný kov zde však nebyl nikdy nalezen). Archeologický výzkum, který zde probíhal koncem šedesátých let minulého století, odkryl nejstarší kosterní pozůstatky člověka na evropském kontinentě. Nalézáme zde kamenné nástroje, ale již i stopy osídlení v podobě pozůstatků obydlí, ohnišť a množství kostí.
Bečov na Mostecku
Nacházíme se na území dnešního Českého středohoří, a proto zřejmě nepřekvapí, že se bečovské návrší rozkládá na někdejší sopce. Ta zde zanechala bílý cukrovitý křemenec, který byl v době kamenné lámán a užíván k výrobě nástrojů. Už v době staršího a středního paleolitu oblast obýval člověk a pozvolna tu vznikalo několik sídlištních vrstev.
Dolní Věstonice
Jedno z našich nejznámějších archeologických nalezišť, které se rozprostírá na sprašových svazích Pavlovských vrchů v oblasti jižní Moravy. Právě spraš poskytovala lovcům mamutů nejlepší podmínky ke zřizování mírně zahloubených chatrčí a sprašové svahy navíc poskytovaly potřebný výhled do močálovitého údolí Dyje, kde se shlukovala stáda zvěře. V těchto místech se pak dobře rozvíjela pravěká lovecká společnost, která měla zajištěné příznivé výsledky lovu.
Po první světové válce a hlavně ve dvacátých a třicátých letech zde probíhaly důležité výzkumy pod vedením doktora Karla Absolona. V oblasti se odkryla skupina stanovitých chat, která byla uzavřena snad plotem proti zvěři a na východní straně ohraničena terénní prohlubní. Ta sloužila po dlouhou dobu jako skladiště odpadků potravy a po letech tak podala svědectví o intenzivním kolektivním lovu. Její rozměry skýtaly 45 x 12 metrů a podle odhadů zde muselo na sto mamutů složit své kosti.
Nedaleko od terénní prohlubně bylo odkryto kruhové uspořádání velkých kostí. Podle podobných nálezů z východní Evropy se usuzuje, že šlo původně o kuželovitou chatu, jejíž tělo bylo potaženo kůžemi z ulovených zvířat. Právě velké kosti po obvodu měly sloužit jako jejich zátěž (?).
Jiného ražení bylo zařízení nedaleko odtud, které se rozkládalo na relativně velké ploše 9 x 14 metrů. Nejspíše se jednalo o dílny, které však nebyly chráněny střechou. Mírnou ochranu před větrem poskytovalo sotva půlmetrové zahloubení do spraše.
Další objekt, který byl umístěn zhruba 80 metrů od okolní osady, byl neobyčejný v mnoha ohledech. Objekt měl přibližně kruhovitou podlahu (průměr 6 metrů) a základy jeho bývalého přístřešku byly po letech dokonce ještě vyznačeny otiskem nosných tyčí v zemi. Největší zajímavost čekala však stále uvnitř objektu. Roku 1950 zde totiž byla nalezena pec, kde se v dobách dávno minulých vypalovaly hliněné figurky zvířat (nosorožců, medvědů, vlků, lišek, lvů atd.). Navíc byly objeveny i vypálené hrudky hlíny, kde lze někdy sledovat i otisky prstů pravěkých řemeslníků!
Závěrem minimálně za zmínku stojí slavná ‚Věstonická Venuše‘ z vypálené hlíny, která byla objevena roku 1925. Tento slavný artefakt patří k okruhu kultovních ženských sošek (idolů plodnosti), které se často vyskytují jak v evropské, tak i sibiřské kultuře lovců mamutů.
Předmostí u Přerova
Jméno a slávu tohoto pravěkého naleziště začal šířit již v 16. století biskup jednoty bratrské Jan Blahoslav, když se zmiňoval o nálezech kostí mamutů (tehdy označováno jako ‚obrů‘) v této oblasti. Zvířat zde bylo opravdu požehnané množství. Muselo se jednat snad o tisíce ‚obrů‘, aby odhad odpovídal nalezenému počtu kostí. O příčinách tohoto výjimečného jevu však nejsou dodnes uzavřené diskuse…
Dalším překvapujícím nálezem byl objev z roku 1894. Jednalo se o odkrytí hrobu 20 lidí (z toho 8 dospělých). Šlo však skutečně o hrob? Nebyli tito lidé spíše objetí nějaké tragédie nebo smrtelné nemoci? S jistotou lze pouze říci, že kostry patřily typu dnešního člověka a že těžba v několika uplynulých letech nenávratně zničila mnoho zajímavého a archeologicky cenného.
Bylany
Bylany jsou archeologickým nalezištěm s celoevropským významem. Vzniklo téměř před 7 000 lety na sprašovém hřbetu nad potokem Bylankou a dvěma potůčky, jež protékaly přímo skrze osídlenou plochu. Bilance výsledků odkryvu je úctyhodná : desítky tisíců odkrytých čtverečních metrů, na kterých byla objevena neolitická sídliště; téměř 1,5 tisíce sídlištních objektů (hlavně stavebních objektů a zásobních a odpadkových jam).
Celý unikátní komplex však nemohl vzniknout najednou. Hlavní podíl se přičítá lidem s lineární keramikou (prošli 14 rozpoznatelnými vývojovými fázemi). Poté byla osada delší dobu opuštěna a až v době mladší vypíchané keramiky následují ještě 3-4 fáze.
V době prvního osídlení tu byly postaveny tzv. ‚dlouhé domy‘. Tento druh obydlí měl střechu konstrukčně oddělenou od stěn a sloužil patrně jako příbytek pro celý rod, který byl organizován na základě mateřského příbuzenství. Po stavební stránce jsou domy dosti jednotné. Charakterizuje je obdélníkový půdorys, přičemž obvodní řady kůlů jsou propleteny proutím a omazány hlínou. Tak vznikaly stěny vysoké přibližně 2 metry. Vnitřní kůly nesly sedlovou střechu, která byla nejspíše kryta slaměnými došky. Na jižním konci domu se nacházel vchod. Střední část příbytku obývali lidé, však jen do té doby než vymezený prostor obydlí stačil. Když se prostor stal příliš těsným, jednoduše se nastavil. Šířka stavby je celkem stabilní, pohybuje se v rozmezí 5,5 až 7 metrů. Zato délka dosti variuje a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 20 metrů, však také nacházíme případy o délce 6 metrů nebo 45 metrů.
Na závěr si lze podle složitých pozorování udělat hrubý obrázek o způsobu života prvních zemědělců na našem území. Sídliště se skládalo nejčastěji z 5 až 10 ‚dlouhých domů‘. Celkem žilo v těchto osadách na 200 lidí. Pokud bylo obyvatel již příliš mnoho a nemohli se společně uživit, odcházela část skupiny jinam a zakládala nové vesnice. Ze stejných důvodů (potřeby uživit se) ani původní osada nemohla zůstat na jednom místě déle než 15 let. Obyvatelé proto vyžďářili nová pole jinde a půda, kde se vesnice původně nacházela, byla opuštěna a odpočívala. Stávalo se však, že se lidé po určité době na příhodné místo opakovaně vraceli. Koneckonců je to případ i Bylan, kde nemůžeme hovořit o více než tisíciletém stálém osídlení. Spíše se jednalo o osadu, která se v různých časových rozestupech na bylanském území opakovaně zakládala.
Březno u Loun (I)
Neolitická osada se nachází na návrší nedaleko řeky Ohře. Archeologické práce zde odkryly devět kůlových domů, které dosahovaly délky 13-14 metrů. Na okolní půdě byly odkryty také sídlištní jámy různých velikostí a v jedné z nich se dokonce našla i hliněná pec.
V současné době se na místě pravěké osady nachází ojedinělý skanzen Března u Loun, který je přístupný široké veřejnosti. Jedná se o soubor rekonstruovaných pravěkých a raně středověkých obydlí, který vznikl jako výsledek dlouholetého odborného archeologického experimentu.
Homolka
Dostáváme se na malý pahorek nad Stehelčevsí na Kladensku. Lid řivnáčské kultury zde zbudoval osadu, která byla původně ohrazena palisádovou dřevěnou hradbou a na nejpřístupnějším místě doplněna příkopem. Komplex zpřístupňovaly dva vchody a uvnitř osady byly na nerovném povrchu postaveny chaty kůlové konstrukce. Jejich množství rapidně rostlo, až nakonec nestačil ohraničený prostor a muselo být vybudováno opevnění nové. Prostor se tak rozšířil a za starými hradbami se pak mohli usazovat další obyvatelé.
Celkem bylo možno rozeznat na Homolce 26 chalup, ale lze přepokládat mnohem větší množství. Obydlí byla zahloubena do země, však nalezla se zde i obydlí povrchová. Hliněná podlaha pravěkých objektů byla uměle zarovnávána, rozměry těchto objektů dosahovaly přibližně 8 x 5 metrů.
Nalezená keramika patřila řivnáčské kultuře : džbánky s charakteristickým uchem v podobě půlměsíce, kde přesahují dva hroty vysoko nad okraj nádoby, dále velké zásobnice se zdobením atd. Na Homolce tedy žili před 4 000 lety řivnáčští lidé, kteří nejspíše vytvořili jediný kolektiv, jež se tu trvale usadil.
Knovíz
Kultura knovízská nese jméno této vesnice u Slaného. Bylo zde nalezeno více než sto sídlištních jam. Z těchto míst se také získala hojná keramika, drtidla na obilí, kosti zvířat, stavební materiál ze stěn pravěkých obydlí i lidské pozůstatky. Kosti, které jsou rozštípané a do jam jen pohozené, dosvědčují rituál kanibalismu.
Milavče
Naleziště, které se rozprostírá severně od Domažlic, dalo jméno milavečské kultuře. V těchto místech bylo vykopáno několik desítek mohyl ze střední i pozdní doby bronzové. Tamější mohyly měly většinou kamennou konstrukci a jejich výška dosahovala až 3 metrů.
Březno u Loun (II)
Březno patří k významným místům, kde byly objeveny pozůstatky únětické kultury. Pravěké sídliště se rozkládalo na mírném návrší poblíž pravého břehu řeky Ohře. I zde bylo odkryto několik zásobních jam. Relativně důležitějším se však stal nález několika obytných staveb, které překvapují hlavně svojí délkou. Nejdelší dům měřil 25 metrů (s podobným jevem jsme se setkali naposledy v neolitu), však šířka stavby byla naopak nápadně malá (kolem 3 metrů). Nálezy, které byly provedeny uvnitř objektu, navíc navozují diskuse o samotném účelu stavby. V zemi se zde totiž našly dva hroby se skrčenými kostrami. Malá šířka stavby, odkryté hroby i jiné okolnosti nasvědčují tomu, že se jednalo spíše o kultovní než obytnou stavbu. Archeologové však v Březně odkryli i obytné domy. Jejich délka se pohybovala v rozmezí 20 metrů a šířka kolem 6 metrů. Konstrukce byla vyrobena z kůlů, jež byly omítnuty hlínou. Střechy byly nejspíše kryty slámou.
V současné době se na místě pravěké osady nachází ojedinělý skanzen Března u Loun, který je přístupný široké veřejnosti. Jedná se o soubor rekonstruovaných pravěkých a raně středověkých obydlí, který vznikl jako výsledek dlouholetého odborného archeologického experimentu.
Stradonice
Významné české oppidum se rozkládalo na pravém břehu řeky Berounky. Roku 1877 zde byl objeven poklad zlatých mincí a nedlouho poté už tímto směrem mířilo velké množství ‚zlatokopů‘. Velká plocha tak byla ztracena pro budoucí výzkum. Úctyhodný nález mnoha pravěkých předmětů se sice uchoval v muzeích a sbírkách, však bližší souvislosti jsou navždy ztraceny. Není proto mnohdy jasné přesné místo nálezu jednotlivých předmětů, při jaké souvislosti k nálezu došlo atp. Přesto lze z uchovaného materiálu usuzovat, že se ve Stradonicích v pozdní době laténské nacházelo jedno z nejrušnějších středisek řemesel a obchodu v Čechách.
Hradiště se rozprostíralo na ploše zhruba 80 ha a bylo členěno na oblast vlastního hradu a předhradí. Z velkého množství praktikovaných keltských řemesel je třeba zmínit hrnčířství a zde hlavně výrobu vysoké vázovité keramiky, která byla tvarována na hrnčířském kruhu a dekorována vodorovnými červenými a bílými pásy. Dále nálezy železného nářadí (kleště, dláta, kladiva) dosvědčují velkou zručnost pravěkých lidí. Také sklo tu bylo hojně zastoupeno. Celkově však můžeme říci, že šlo hlavně o importy z římské oblasti. Nasvědčují tomu i ostatní nálezy spon, nádob, psacích tabulek, gem a střepů římských amfor. Obchod s jihem byl tedy zřejmě velice čilý. K dalším významným objevům musíme na závěr ještě přičíst nálezy stovek stříbrných, ale i zlatých mincí (tzv. duhovek).
Závist
Známé české naleziště Hradiště nad Závistí se tyčilo nad řekou Vltavou naproti Zbraslavi. Tamější vrchy byly osídleny snad již v době kamenné, však až během doby železné byly položeny základy oppida, které se pro svoji rozlohu 170 hektarů stalo největším tohoto druhu u nás. Hradiště se rozprostíralo na dvou vrších (Hradišti a Šanci).
Val, který byl vybudován v době halštatsko-laténské a chránil osadu, dosahoval délky 9 kilometrů. Opevnění mělo vcelku asi sedm vývojových fází a bylo postaveno jen z kamenů, které byly nasucho na sebe kladeny a ze zadní části zpevněny hlínou a štěrkem. Z ostatních staveb je zajímaný útvar, který byl vybudován na ploše 27 x 11 metrů a nacházel se na nejvyšším místě osady. Pravděpodobně se jednalo o čtyřúhelníkovou svatyni.
Mušov
Mušovské naleziště se nachází na Mikulovsku a zabírá prostor na levém břehu řeky Dyje. Římské památky zde byly nalézány od nepaměti. Během archeologických prací byl v oblasti vykopán malý vojenský tábor, z něhož se zachovalo (pro malou hloubku základů) jen málo. Celkový půdorys hradeb tábora, ani rozložení obytných staveb uvnitř ohrazené plochy se nepodařilo přesně rekonstruovat. Stojí však za zmínku, že se zde dochovaly zbytky budovy lázní. Stavba, která Římanům při pobytu v naší zemi nesměla rozhodně chybět. Byly tu vany, zděné odpadní kanály a bazén s teplou vodou o rozměrech 8 x 4 metry. Jeho dno bylo navíc podsklepeno a proudící vzduch, který byl pod bazén přiváděn, vyhříval jak vodu v nádrži, tak i ostatní podsklepené lázeňské prostory.
Patrně velitelská budova římského tábora měla podobu obdélníka o čtyřech místnostech, které byly řazeny v řadě vedle sebe. Budova disponovala rozměry 21 x 6 metrů a její zdi byly stavěny z lomového kamene a malty (nový jev na naší půdě). Archeologický rozbor dokazuje, že nejprve zde stály jen dvě z konečných čtyř místností. U nich se dokonce zachovalo topení, jež bylo zabudováno pod podlahou a bylo velkou vymožeností Římanů. Topení tvořily zaklenuté kanálky, které přiváděly teplo z topeniště (bylo situováno na vnější straně budovy) a ústilo nakonec do komína. O něco později byly přistaveny další dvě místnosti. Ty byly podsklepeny a to tím způsobem, že podlaha stála na přibližně 30 centimetrů vysokých pilířích. Do vzniklého prostoru proudil teplý vzduch z topeniště a na druhém konci odcházel do komína. Tak se podařilo vytápět celý prostor budovy.
Velice zajímavým úkazem se stal i rozbor omítky stěn. Podle výzkumů byly hladké a zdobené žlutými, červenými a modrými pásy. Březno u Loun (III)
Osada Března u Loun, která se rozkládá na břehu řeky Ohře, neobyčejným způsobem vykresluje dobu stěhování národů. Dokládá totiž unikátní situaci, kdy v osadě společně žili zástupci slovanského a germánského národa. V počátcích byla osada osídlena pouze Germány, však z pozdějších dob se zde našly i příbytky s keramikou pražského typu. Ty se zde objevují i v pozdější době, kdy germánské obyvatelstvo lokalitu opustilo.
Prozkoumané chalupy s pražským typem keramiky měly čtvercový půdorys, mírně zahloubenou podlahu a byly vybaveny kamenným krbem. V bezprostřední blízkosti chalup se nacházely zásobní jámy na skladování obilí. Obyvatelé, kteří žili jednoduchým zemědělským životem, běžně používali zemědělské nářadí (rotační mlýnky atp.), tkali látky, provozovali hrnčířství a snad tavili i železo. Osada Března u Loun je skvělým dokladem toho, že vpád jednotlivých národů do Čech neměl vždy podobu násilného aktu. Naopak můžeme říci, že v některých případech docházelo k vzájemnému soužití a předávání zkušeností.
V současné době se na místě pravěké osady nachází ojedinělý skanzen Března u Loun, který je přístupný široké veřejnosti. Jedná se o soubor rekonstruovaných pravěkých a raně středověkých obydlí, který vznikl jako výsledek dlouholetého odborného archeologického experimentu.
Pravěk na území ČR
Stručná periodizace
Naleziště
zpracovala: Kateřina Čížková
Použitá literatura: K. Sklenář – Památky pravěku na území ČSSR: Od lovců mamutů ke státu Přemyslovců, 1. vydání – Praha: Orbis, 1974
