Autoři: Olga Fryčová Hořavová a Viktor Goliáš
Již v pátek večer jsme připravili plán na druhý den. Vzhledem k experimentálnímu charakteru akce a množství účastníků jsme se dohodli, že bude ku prospěchu věci si práci ve skupině rozdělit. Bylo třeba postavit, nachystat a zprovoznit pece, postarat se o dřevo, plyn, uhlí a topit (skupina „paličů“) a také připravit vzorky bazaltových glazur (skupina „míchačů“).
Do poslední jmenované skupiny jsem patřila spolu s Ester Polcarovou a Viktorem Goliášem. Viktor je geolog a vědecký pracovník a tak začátek míchání předcházelo shánění všeho, čím by se dalo nahradit laboratorní vybavení na které je zvyklý (tedy provozuschopné váhy, nádobky k vážení – váženky, třecí misku a podobně).
Z předchozích experimentů „doma“ bylo jasné že čistý bazalt se taví poměrně nízko (některé již při 1100 °C, většinou do 1150 °C) a silně stéká. Takže bylo nutné dostat se na kýžené teploty „navysoko“ (1200 – 1250 °C), na které byly designované naše pece. Již páteční večer jsme proto měli bojovou poradu s Mirkou Randovou, která prohlédla chemické analýzy a navrhovala přídavky k „přitvrzení“ glazur. Dohodli jsme se, že k bazaltům budeme přidávat další v přírodě nalezené materiály. Prvním byla oblíbená „šlemovka“ Černá Magda, což je v přírodním stavu rezavý jílovitý materiál vzniklý zvětráváním ultrabazické horniny peridotitu na lokalitě Ahníkov. Černá Magda obsahuje hlavní měrou hořečnaté minerály (chlorit, mastek, antigorit), dále křemen a něco málo smektitu a živců. Je relativně žáruvzdorná a vychází sama do sametově černé – matné. Druhým zkoušeným přídavkem byl Ball Clay (pórovinový žáruvzdorný a silně vazný kaolinický jílovec) který na konferenci přivezl Viktor z ložiska Líšťany u Loun. U dvou vzorků byl jako přídavek zkoušen i Ball Clay s křemenem.
Každé zkoušené směsi jsme připravili nejprve 20 gramů, což bylo množství glazury přesně na dvě zkušební dlaždice. Pět misek jsme hned zpočátku naglazovali čistými bazalty (složení 1, 4, 7, 10 a 13), aby “pec nestála” a nezásobovali jsme “paliče” jen dlaždicemi, což by je mohlo demotivovat.
V případě pozitivních výsledků zkoušek jsme pak namíchali i 100 gramů, ze kterých se daly naglazovat podle velikosti jedna až dvě misky. V případě některých “vítězných složení”, např. č. 3 (Říp + 30 % Ball Clay) jsme namíchali glazury i podstatně více. To už si i někteří “paliči” odskakovali od pecí, aby si naglazovali tu svoji misku 🙂
Zde je uvedeno složení jednotlivých vzorků testovaných na hlíně CAK a na lounském porcelánu zapsané v laboratorním deníku:
7. 11. 2015
1 – 100% Říp – čistý namletý čedič z Řípu
2 – 50% Říp + 50% Černá Magda
3 – 70% Říp + 30% Ball clay
4 – 100% Malý jelení vrch – MJV
5 – 50% MVJ + 50% Černá Magda
6 – 70% MVJ + 30% Ball clay
7 – 100% Stráž nad Ohří – STR
8 – 50% STR + 50% Černá Magda
9 – 70% STR + 30% Ball clay
10 – 100% Venušina sopka – VEN
11 – 50% VEN + 50% Černá Magda
12 – 70% VEN + 30% Ball clay
13 – 100% Vinařická hora – VIH
14 – 50% VIH + 50% Černá Magda
15 – 70% VIH + 30% Ball clay
16 – VEN + 40% Černá Magda + 10% Ball clay
8. 11. 2015
17 – MVJ + 30% Ball clay + 10% křemen
18 – MVJ + 30% Ball clay + 20% křemen
Výsledky testů jsou vidět na fotografiích.
Nejvýraznější rozdíl charakteru bazaltových glazur jsem viděla na vzorku 1 a 10, kdy řípské bazatly byly vždy výrazně lesklé a
tekoucí oproti bazaltům z Venušiny sopky, která tvořila matný charakter povrchu. Oba přídavky (Černá Magda a Ball clay) stékání výrazně omezily. Význam příměsí si netroufnu hodnotit, nebo vzorky vycházely různě a zdálo se mi, že stejnou, ne-li významnější roli hraje způsob výpalu, který se na charakteru povrchu podílel stejnou měrou jako namíchaný bazalt. Vzorky jsme pálili v průběhu obou dní, přesto byly páleny spíše na začátku, kdy jsme vychytávali i způsob výpalu a občas byly vzorky nevytavené, což zkresluje hodnocení.
Výpal hrál velmi podstanou roli. Ale stejně by to chtělo nějaké lepší zhodnocení výsledků a kdy když ne nyní, s chladnou hlavou.
A nebo až na příští akci?
Další dílčí postřehy:
Směsi s ČM vycházely skoro vždy matné (nasycení MgO), s BC lesklé.
Venušina sopka vycházela matnější (pro vysoké MgO).
Křemen způsobuje stahování glazury ze střepu (10 % mírné, 20 % už silné), tedy se neosvědčil.
První vzorky nanesené na misky nevycházely – praskaly, glazura se loupala, uvnitř misek byly louže roztaveného bazaltu, který způsobil kraky…
Postupně jsme tyto chyby vychytali. Nádoby jsme uvnitř glazovali tence, snížili teplotu v “plynovce” na předehřevu, nebo jsme z misky při vyndávání z pece steklou taveninu vylévali. Do glazur jsme přidali disperzní lepidlo Herkules, který eliminoval opadávání glazury při předsoušení a při manipulaci kleštěmi.
V neděli jsme si troufli glazovat nádoby i na podední a po vytažení z pece jsme vyčkali až podední ztuhne a až potom jsme nádoby položili na leštěný žulový kámen – nejzdařilejšími kousky jsou celoglazované misky a chawany. Poslední pálené kusy byly opravdu výrazně zdařilejší, díky předchozím bezprostředním zkušenostem i souhře přítomných.
Jsem vděčná a opravdu si vážím možnosti být u této akce. Děkuji za setkání s úžasnými lidmi, kteří mají široký záběr zájmů, profesí a odhodlání mluvit o keramice jako o významném zdroji poznání přírody, kultury a umění. Také oceòuji otevřenou debatu nad vším možným a věřím, že se společně zase setkáme u kamene, hlíny, ohně, čaje a vína.
PS: Z čeho je postavena černá věž v Chebu? z bazaltu přece! 🙂
Olga Fryčová Hořavová a Viktor Goliáš
