Kované RAKU kleště.
Země, ve které žije spousta lidí, co se zajímá o keramiku. Spousta lidí se keramikou přímo živí a ještě mnohem více se jí baví.
Ano, mám na mysli českou zemi.
Protože ve stojatých vodách často dochází k hnití, je dobré ji čas od času zčeřit a provzdušnit.
To nebývá až tak snadné a i zvolená forma musí obsahovat jisté náležitosti.
Tedy vzniklo volné sdružení REN -Rentai- SOUNÁLEŽITOST , o kterém už na tomto webu byla zmínka.(Zatím jen prcovní název skupiny lidí…)
Jelikož jsem se stal jeho dobrovolným členem, měl jsem potřebu nějakou formou přispět k dosažení co nejlepších výsledků jeho snažení. Ale jak?
Možností jak přispět je širý oceán, ale kterou kapku si zvolit? Na nic se necítím dokonalým specialistou.
Takovej Viktor je chodící encyklopedie geologie a laboratorní postupy jsou jeho naprostou přirozeností.
Jirka ví o šutrech taky mnoho, je neúnavný ve vymýšlení nových pokusů a nakonec má i to botanické království o kterém jistě ještě v kontextu s letošním černoraku uslyšíte.
Nakonec Petr se svým archeologickým zapálením a přípravou strojního vybavení.
Ten potenciál energie, kterou se tito lidé dobrovolně rozhodli investovat do keramického řemesla je obdivuhodná. Cítím, že musím tuto věc také podpořit a ne jen podporou největšího keramického media – ARTkeramiky. ( No vlastně jediného? )
Doplnil jsem sbírku našich minerálů o kámen – čedič z Tlustce. Ale to furt není ono.
Vzpomněl jsem si na své řemeslné počátky a na čas strávený v kovárně. Na pěknou dřinu a horký materiál. Na jiskry a oheň.
Takže skvělé propojení řemesel. Žádná novinka, tak to funguje přece věky věků.
Na akci se připravuje dmýchací měch. (Už jsme tu popisovali…) Ten se užíval po staletí nejen v kovárnách, ale i při výrobě KURO RAKU.
Kovářské řemeslo je nasyceno ohněm a jiskrami stejně jak naše vysněné ČERNÉ RAKU.
Takže dalším logickým spojujícím prvkem by měly být vykuté kleště.
Chápu to celé převážně jako oslavný akt řemesel. A jak jinak jim projevit jistý díl úcty, než co nejvíce ona řemesla podpořit a respektovat?
Jedním z našich, byť jen virtuálních mistrů je
Raku Ware MEIUN „Japanese traditional Black Raku Ware „
楽茶碗 迷雲作 「今蘇る歴史に消えた楽窯ー古絵図を今に！」
いよいよ復元楽窯の本格焼成の始まりです。
How to make a raku chawan / Comment créer un bol raku / 楽茶碗製作過程
A mnoha dalšími co se nám podařilo v různých dostupných pramenech získat.
Snažili jsme se poučit nejen z videí, textů a fotek. Zkoumali jsme náčrtky , konzultovali to se znalými a nakonec i konfrontovali s vlastní praxí a zkušeností.
Od prvního nápadu, kdy jsme mnohými byli označeni za šílené, kdy jsme běhali po horách a sbírali kameny, následně je drtili a mleli až po dnešní finiš na druhé akci černoraku jsme se mnohému přiučili. Ovšem je před námi ještě dlouhá cesta na které je spousta místa pro každého.
(A propoo víte že se dřevěné uhlí stále někde připravuje starou metodou v milířích? O tom až zase jindy , my nyní kuli v antracitu.)
Takže k věci.
Oslovil jsem svého přítele, kováře.
Navštívil jeho ohnivou jeskyni, vyřkl požadavek, vyhrnul si rukávy a pustili jsme se do díla.
Měch jsem naštěstí tahat nemusel a i většinu hrubé práce nahradil buchar.
Dlouze jsme špekulovali nad úhly a detaily. Jednak na typu otisku z venkovní strany misky a z vnitřní. Přece víte jak je pro RAKU důležité, jak je onen otisk kleští výjimečný.
( Namyšleno je ještě i další udělátko, ale to se nejspíš nestihne…)
Kleště jsme ukuli pro praváky. Balancovali jsme nad množstvím materiálu a několikrát kleště zmenšovali a zlehčovali. Snad ne na úkor kvality a pevnosti.
Dle mnohých požadavků nakonec zvolili mírné předpružené prohnutí, abychom dosáhli optimálního úhlu pro přiblížení se k mufli, avšak s mírným odklonem od šlehajících plamenů z pece.
Počítali jsme s vyšší hmotností a hutností materiálu, neb se přeci jen někdy bude sahat až do 1400°C.
Navíc se bude vytahovat jen malá a lehká miska, takže v součtu by to mohlo být tak akorát.
Nakonec jsem se zahřál více přemýšlením a pak od samotné výhně, než boucháním kladivem.
Ale přeci jen jsem si do nich párkrát praštil.
( dívat se na dobře prováděné řemeslo je fakt skvělý…)
Jak se nám to celé povedlo můžete přijít posoudit na akci Černoraku 2016.
Pokud by jste po podobných kleštích také zatoužili, ozvěte se.
Nebo rovnou kontaktujte mistra kováře: Jana Šeráka.
