Asi před šesti lety jsem se zbláznil – tuším, že to proběhlo během prohlížení internetových stránek předních výrobců keramiky pro bonsaje – a bez jakýchkoli zkušeností s keramikou vůbec, jsem se rozhodl, že to zkusím také.
Rodina nechápala asi nechápe asi dosud, ale fakt je, že už je to lepší. Postupně jsem domů natahal spoustu těch „nutně“ potřebných věcí a věciček, které všichni znáte, ve sklepě vybudoval něco, čemu momentálně říkám po vzoru Pána prstenů Mordor a po našem domě a zahradě se od té doby začaly objevovat tu šedé, tu červené stopy od prachu z hlíny. Díky místní paní keramičce se mi v začátcích podařilo dokonce zdarma zapůjčit na delší dobu hrnčířský kruh a teprve pak se začaly dít věci.
Vznikaly první – dnes pro mě dost legrační – výtvory, pak následovaly velké problémy, kde zase zboží vypálit. Nakonec vše vedlo k nutnosti pořídit si vlastní pec.
Shodou náhod se mi podařilo zakoupit úplně nově postavenou skládačku z pěnošamotek, moje nadšení neznalo mezí, žena po kontrole účtu už takovou radost neměla.
Pec byla ale původně postavená na dřevo, které jsem vzhledem k poloze domu nemohl použít, následovala tedy přestavba na PB hořáky.
Po laborování s hořáky vlastní výroby, které sice fungovaly, ale byly dost nespolehlivé, pokud jde o zhášení, jsem nakonec skončil na dvou klasických PB hořácích na Ipu.
Výpaly probíhaly celkem bez problémů, s pecí jsme se postupně sžívali a začaly se objevovat i podařenější kousky. Nemusím říkat, že co výpal, to originál, tolik proměnných, které jsem musel hlídat, aby teplota stoupala, jak má, laborování se vzdáleností hořáků, tlakem, jejich otevřením a klapkou komínu…..prostě alchymie, jak za císaře Rudolfa.
Výpaly probíhaly celkem bez problémů, s pecí jsme se postupně sžívali a začaly se objevovat i podařenější kousky. Nemusím říkat, že co výpal, to originál, tolik proměnných, které jsem musel hlídat, aby teplota stoupala, jak má, laborování se vzdáleností hořáků, tlakem, jejich otevřením a klapkou komínu…..prostě alchymie, jak za císaře Rudolfa.
Časem, jak mě víc a víc začínala zajímat i ekonomika provozu, jsem přemýšlel, jak výpaly zefektivnit. Pec byla složená sice z přesných cihel a mezery byly minimální, ale přece byly a vytopit na téměř 1200 stupňů mimo zboží ještě nějakých 700 kilo cihel, není zrovna ekonomický zázrak.
V tu dobu jsem na stránkách ART Keramiky našel články o nových hořácích, které se objevily na e-shopu a začal uvažovat o změně.
Po konzultacích s Tomášem Mackem, který mi vždy vyšel ohledně informací vstříc, jsem na zkoušku zakoupil raku hořák s výkonem 30 kW.
Rychle nainstalovat, naložit pec a vyzkoušet. A problém byl na světě. Někde kolem 800 stupňů jsem zapínal druhý hořák na Ipu a když se teplota zastavila na tisícovce a za žádnou cenu ne a ne se hnout dál došlo rychle k jeho výměně za druhý Ipák a výpal jsem dorazil klasickým způsobem. No…..nebyl jsem nadšený, investice nemalá a výsledek na nic.
Bylo mi ale jasné, že v hořáku problém není a tak současně s řešením lepšího odizolování pece jsem začal koketovat s myšlenkou pece nové, lépe izolované a zároveň i lehčí. Během několika týdnů jsem dospěl k závěru, že nechám starou pec svému osudu a začal s vymýšlením nemožného. Vzhledem k mým potřebám spíše větší plochy plátů a menšího počtu nad sebou byl tvar vlastního prostoru jasný a teď jen nápad realizovat. Rozhodl jsem se pro kovovou konstrukci vyloženou ne klasickým sibralem, ale rohožemi, protože v tak velkých rozměrech by docházelo přes všechny snahy k jeho deformacím a kromě toho jsou po několika výpalech desky velice náchylné a křehké. Podařilo se mi místo pracnějšího budování konstrukce opatřit starší gitterbox i s víkem a bylo rozhodnuto. Chvilku jsem laboroval s tím ho zmenšit, ale naštěstí k tomu nedošlo. Spodní část, která musela být, vzhledem k nutnosti na něco postavit sloupky a pláty pevná, jsem vytvořil z pevných desek na stavbu krbů s odolností 1200 stupňů, na ně přišly dvě vrstvy Fiberfraxu do 1260 stupňů a stěny dostaly vrstvy tři. Zkušební výpal pece (pro zjištění, jestli bude třeba ještě jednu vrstvu přidat), která má objem 2x větší, než pec původní, proběhla znovu s raku hořákem a tentokrát jsem prázdnou pec jen s pláty vyhnal na 1200 stupňů absolutně bez problémů. A od té se doby v nové peci líhnou nové kousky. Kromě toho, že je pec 2x větší a rozměrově vhodnější pro moje potřeby, jsem se také se spotřebou plynu dostal na polovinu, tedy mám momentálně 4x levnější výpal, a to je už v ekonomice pořádně znát.
Vlastní objem není nikterak závratný pro ty, kteří se keramikou zabývají profesionálně a živí se jí (je to nějakých 450 litrů), ale musím podotknout, že keramiku vyrábím hlavně pro svoje potěšení a pokračoval bych v tom i za těch původních podmínek, ale tohle je přece jen příjemná změna.
Pokud bych svoje zkušenosti měl nyní – po asi deseti výpalech – shrnout, tak už nyní mám investici do hořáku zpět a když se tak na něj dívám, může vydržet ještě hodně dlouho.
http://www.artkeramika.cz/clanek-1553-nejvyhodnejsi-keramicka-pec-se-zivym-plamenem.html
Krásně s ním jde výpal redukovat, stejně tak můžete přívod vzduchu otevřít naplno a zboží vypálit čistě oxidačně. Jediný problém, který s hořákem mám, je jeho poměrně obtížná regulace výkonu v nižších teplotách, tedy do nějakých 200 stupňů, kdy je třeba s tlakem laborovat opravdu opatrně, aby jste v peci neměli během deseti minut sto stupňů.
Doporučil bych ho všem, kteří chtějí keramiku vyrábět z podobných – rekreačních – důvodů, jako já v menších, dobře izolovaných pecích, nebo přesně pro ten účel, pro jaký je určený, tedy do raku pecí. Bez problémů dosahuje inzerovaných 1200 stupňů a podle mě by šel i dál, ale vzhledem k mnou používaným materiálům jsem to nezkoušel.
Výhřevnost, resp. výkon, by se dal jistě ještě zvýšit použitím čistého propanu, místo PB.
Výbornou záležitostí je kontrola plamene, respektive bezpečnostní ventil, který uzavře přívod plynu v případě, kdy zhasne plamen, což se někdy stane, zvlášť při zmíněných nízkých teplotách, tedy i velmi nízkém tlaku plynu. Přikládám několik fotografií s výsledky mé „práce“ a na další se můžete podívat na našich stránkách, které jsme si pořídili s kamarádem Vaškem Stropkem, který se stará zase o tu „zelenou“ oblast našich koníčků na www.bonsai-nyrany.cz –
oddělení MISKY, nebo Z DÍLNY. Ale jak už to tak bývá, fotky jsou pár měsíců nazpět.
S velkou úctou ke všem, kteří se keramikou zabývají profesionálně i jen jako koníčkem
Pavel Weingärtner
