Autor: Petr Novák
Při našich návštěvách v Jižní Koreji jsme měli možnost navštívit keramické dílny tradičních i moderních hrnčířů, dílny s různými přístupy. Jedním z druhů pro Koreu typickým je keramika zvaná Onggi. A právě návštěvy v dílnách hrnčířů Onggi a poznávání technik a řemeslných zvyklostí v různých regionech Jižní Koreji bylo pro nás velice zajímavé.
Keramika Onggi je v literatuře definována jako hnědě glazovaná pórovina, lidová keramika pro denní použití. Protože většinu nádobí běžných Korejců již z velké části nahradily jiné typy materiálů – keramických i nekeramických – název Onggi se vžil pro nádoby sloužící pro uchovávání potravin. Korejská kuchyně je známá přípravou fermentovaných potravin. Kvašená zelenina, sójová pasta, fermentovaná chilli pasta a mnoho dalších tradičních potravin je připravováno a uchováváno nejčastěji právě v nádobách onggi. Podle Korejské tradice je jen z obtížemi dosahováno potřebné fermentace v jiných druzích keramiky či skle. Také objem nádob potřebný pro Korejskou rodinu či restauraci je stále nejsnadněji udělat z hlíny. A právě velikost nádob a lehkost s jakou vznikají každého, kdo se jen trochu dotkl keramického řemesla znovu a znovu udivuje.
Jak jsem již zmiňoval, navštívili jsme několik dílen hrnčířů Onggi. V každé z nich jsme se setkali s překvapivě otevřeným přístupem k nám, jako zvědavým keramikům z daleka. Keramici nám ukazovali jak a s jakými nástroji pracují a i přes jazykovou barieru jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí. Nabízím vám zde malé nahlédnutí do tří míst a na maličko odlišné aspekty práce.
Jelikož si nejsem jist s přepisem, nerad bych zde uváděl jména Korejských hrnčířů a raději budu dílnu uvádět pod místem kde leží. První Onggi dílna kterou jsme v roce 2008 navštívili leží v malé vesničce v blízkosti města Kangjin. Tato vesnice leží na mořském pobřeží, v zálivu hluboko zaříznutém do Jihozápadního cípu Korejského poloostrova. Ještě před sto lety zde bylo, dle slov keramika kterého jsme navštívili, sto dílen Onggi. Dnes je tato malá dílna poslední a v dílně se mísí zcela tradiční postupy s modernějšími.
Kromě prohlídky pecí a dílny jsme mohli pozorovat vytváření nádoby na hrnčířském kruhu.
Po celou dobu točení si hrnčíř odsušuje nádobu „ sušítkem“ . Tradičně se jedná o drátěnou síťku s dřevěným uhlím uvnitř. Keramik z této dílny si dělal legraci: „Já jsem již moderní keramik, již týden mám elektrický…“ Díky tomuto odsušování hlína postupně zavadá a keramik pracuje plynule na jedné nádobě. Další dílnou, která byla v mnohém podobná, byla dílna v blízkosti města Boseong. Hrnčíř, který tuto dílnu v současnosti vede je již devátým pokračovatelem v rodu hrnčířů onggi. V dílně pracovalo více lidí a vše od zpracování po výpal pecí probíhalo pod dohledem tohoto hrnčíře.
