Cesta za keramickou minulostí…
Neřadím se mezi klasické cestovatele za keramikou. Ovšem pokud někde zavadím o nějaký střep, či něco co s tím souvisí, spomalím a někdy i zastavím. Mnohokrát pak ono zdržení změní cíl cesty.
No a když už jsem tu zmiňoval, že by bylo fajn se podělit o zážitky z cest, učiním tak i já. Každý, na 100% se totiž s nějakou keramikou na svých cestách potká. A kdo tvrdí že ne, lže a nebo je úplně bez citu a slepý. Nebo líný něco napsat, či lakomý se podělit.
To bych osobně nerad a tak tu píši malou upoutávku a návrh na keramický výlet.Čím víc se nás přidá, tím více si pocestujem.
Netřeba cestovat přes půl světa a vynakládat hříšné peníze. Dokonce pro naprosté zastánce cestovní ekologie se většina z nás může dostat na tato místa za pomoci vlastních sil, třebas na kole. Ostatně v okolí je pro tento dopravní prostředek dostatek možností k realizaci.
V nedaleké Kozlovské vsi žil Max Švabinský, který sice s keramikou měl společné jen toliko její užívání, ale naturelem umělce byl mnohým blízký. Navíc Kozlovská krajina svádí k mnohým toulkám.
Při cestě k našemu cíli se s keramikou setkáme ještě blížeji. V okolí obce Semanín se nacházejí ložiska lupku. Není průmyslově těžen, ale pro studiového keramika je vše volně v přírodě přístupné, jistou zajímavostí. Krom lupku se tu těžily i keramické jíly.
Semanínská keramika byla totiž svého času velmi slavná. Jak to známe z vlastní zkušenosti, tak i tu platil zákon marketingu naplno. Krom toho, že v obci převažovali hrnčíři a keramici nad zbytkem populace, tak patron a majitel města se staral. Díky vynikajícímu PR řešení, jak bychom to mluvou dnešního businesu nazvali, zviditelnil město v tehdy dostupném světě. I přes fakt, že krom kostela a pár hrnčíren tu skoro nic nebylo, město Semanin mělo na historických mapách stejného, ba i většího významu, než blízký Litomyšl či Česká Třebová. Pokud nevěříte, zajeďte se podívat do obranného kostela, kde je zbudována poučná expozice našeho řemesla. No a ty informace jsou tam zpracovány a podány odbornější formou, než má upoutávka.
Celé toto dílo včetně pěkné a zčásti přístupné fary se sklepením a posezením je dílem nadšenců. (Ostatně jako většina věcí, co za něco stojí a nejsou řízeny jen honbou za ziskem.) Tito lidé jsou navíc architekti s citem a tak myslím, že výlet lze pojmout jako příjemný relax.
V expozici výstavy naleznete krom šprusláku – hrnčířského kruhu i keramiku od našich přátel a kolegů, jako jsou repliky od Michala Plíhala a pana Wolfa. V neposlední řadě je tu ke shlédnutí i alegorie křížové cesty. A jak už se to sem hodí, nebudu mlžit a prozradím, že není ze dřeva ni sádry, ale z keramiky.
