HISTORICKY VYVOJ EVROPSKEHO PORCELÁNU
Autor: J. Špís
Porcelánové výrobky vždy podléhaly celospolečenskému vkusu daného obdobi a byly poplatné jeho názorùm a požadavkùm. V historických porcelánových předmětech se jasně odráži i výtvarný sloh minulých epoch.
Porcelán byl pro Evropu technologicky objeven Johanem Friedrichem Bo“ttge- rem počátkem 18. stoleti (roku 1709) v Drážďanech v době pozdniho baroka (obr. 221).
Této skutečnosti odpovidá jak dynamická modelace jidelnich souprav a porcelánových figur, tak i zářivá, kontrastni barevnost dekorù či honosné zlaceni.
Evropský porcelán lze v tomto obdobi rozdělit na tvrdý porcelán mišeňského typu (Německo, Rusko, středni Evropa) a měkký porcelán francouzský, produkovaný ve Francii, Španělsku a Itálii. Progresivni silou v Evropě byla manufaktura v Mišni, jejiž slávu zde založil maliř Johann Gregor Ho“roldt, který se stal tvùrcem evropské porcelánové dekorace. Maliřské obdobi mišeňské manufaktury vystřidalo kolem r. 1733 obdobi plastické, zaměřené na figurálni produkci. Je spojeno se jménem sochaře Johanna Joachima Kaendlera, který byl tehdy jmenován modelérským mistrem v mišeňské manufaktuře.
Rokoko 30. let 18. stoleti pak dalo svými ladnými živými tvary plně vyniknout delikátnosti porcelánové hmoty , které odpovidala i brilantni dekorace. Typické jsou naturalistické malby květin, virtuózně provedené s maximálnim smyslem pro jejich pùvab, svěžest a křehkost (obr. 222).
Ve figurálnich kompozicich i dekorech se často objevuji, pro toto obdobi typické, pastorálni motivy a galantni scény.
V porcelánové plastice převládaji drobnějši formáty. Mezi časté náměty patři harlekýni, pieroti, kolombiny – ale i postavičky lidových typù, jako řemeslnici, sedláci či žebráci. Vedle Kaendlera začiná v roce 1748 v Mišni pracovat i sochař Elias Meyer. V této době také dosahuje tato manufaktura svého uměleckého vrcholu. Doba rokoka byla pro porcelán natolik význačná, že vývoj rokokového stylu lze velmi dobře sledovat právě na porcelánu, tedy na artiklu, v němž se tento sloh výrazně projevil. Byl to artikl tak vzácný a drahocenný, že sloužil potřebám nebo spiše potěšeni pouze těch nejvyššich společenských vrstev. Jedinečné vzácnosti materiálu pak muselo odpovidat i umělecké ztvárněni výrobkù, korespondujici estetickým názorùm této doby.
Ušlechtilé zjednodušeni forem a linii a chladnou racionálni ukázněnost tvarù spolu s francouzským šarmem vnesl po roce 1763 do porcelánu klasicismus, výtvarný sloh rozhrani 18. a 19. stoleti. Častým dekorem byly miniaturni portréty a siluety umistěné do kruhových nebo elipsovitých ploch (medailonù) rámovaných antickým ornamentem (zubořez, meandr, perlovec) – obr. 223.
Přiznačný pro tuto dobu je totiž obdiv k antice projevujici se jak v malbě na porcelán (scény z dob řecké a řimské mytologie), tak v drobných porcelánových figurálnich plastikách, kde je pro toto obdobi charakteristické použiváni bilého neglazovaného porcelánu (biskvitu) jako napodobeniny antického mramoru (obr. 224).
Počátek 19. stol. znamená nástup posledniho vývojového obdobi klasicismu – empiru. Tento styl byl v porcelánu (hlavně v obdobi pozdniho empiru) typický válcovitým tvarem konvic a rozšiřenými zvonovitými kofliky s mnohdy převýšenými uchy (obr. 225)
Objevuji se plasticky zdobené pláště a nožky koflikù ve tvaru lvích
spárù. Vázy se svým tvarem inspiruji antickými nádobami a v malbě na
jejich velkých volných plochách se uplatňuje kopírováni známých
obrazů, podobizen Napoleona I. a motivů krajin.
Ve 30.
letech 19. století nastává doba tzv. druhého rokoka, které sice ještě
čerpá z tvaroslovi rokoka, ale místo jeho geometrických a vyvážených
forem nádob se nyní uplatňuji ztěžklé, rozložité tvary pokryté
pseudorokokovým reliéfem, který neposkytuje prostor malbě, takže
dekoratér se nyní stává víceméně pouhým zdobičem. Přetrvává
kvalitní malba květin nesymetricky umisťovaných do kartuši a volut
(obr. 226)
V porcelánové plastice se projevuje obnovený zájem o nové pestré náměty, které se snaži co nejvice přibližit svému vzoru – mišeňské produkci. U nás se tento nový sloh projevil nejvice v prvni české porcelánce v Hornim Slavkově, kde nebyly produkovány pouze napodobeniny rokokových originálù, ale vznikaly i četné nové náměty. Tyto snahy se projevily též v továrnách v Klášterci, Lokti či Praze.
Pro výtvarný vývoj porcelánu nebylo však toto údobi (charakteristické nevázanou přebujelosti tvarù i dekorù) přinosné. Projevuje se zprohýbaným tvarovánim stolniho nádobi pokrytého rádoby honosným dekorem či falešnou pompéznosti zlatých ploch, někdy zcela zakrývajicich kultivovanou bělost porcelánové hmoty. Těmito prostředky, které porcelán spiše esteticky znehodnocovaly, se chtěla reprezentovat nově vznikajici buržoazni třida ve snaze vytvořit si blahobytné životni prostředi po vzoru bývalých feudálnich sidel. Diky této výtvarné povrchnosti a snaze o továrni hromadnou produkci přestávaji být porcelánové výrobky uměleckými dily a stávaji se viceméně kýčem.
Přelom 19. a 20. stoleti znamenal ve výtvarném uměni dobu nového stylu – secese (Sezessionstil, Jugendstil, Art Nouveau), trvajiciho přibližně do roku 1910. Programově se obraci proti historismu, inspiruje se přirodou a upřednostňuje funkčnost předmětu. Jednou z hlavnich oblasti, kde se tento sloh nejvice projevil, bylo užité uměni (knižni grafika, nábytek, sklo a pochopitelně i porcelán). Hlavnim znakem secesniho uměni je stylizace, ústřednim prvkem pak přirodni útvar – ponejvice rostlinný motiv dynamické vláčné linie. U porcelánových výrobkù se projevuje tento znak hlavně ve formě bohatého reliéfu a zcela netradičnich až bizarnich tvarù, které opouštěji ustálenou tektoniku porcelánových nádob (obr. 227)
Kolorit dekorù je tlumený a decentni, využivajici typických barev zelené a žluté. Uplatňuji se povrchy pokryté efektnimi barevnými krystalickými glazurami.
Pařižská výstava „Arts Décoratifs“ v roce 1925 dává nový výrazný impuls uměleckému řemeslu a zároveň i název novému výtvarnému směru – Art Déco, který se pochopitelně odrazil i ve výrobě porcelánu (obr. 228)
Kolem 20. let minulého stoleti je možné najit v produkci českých porcelánek snahu o výtvarný pokrok projevujici se výrobky ve stylu nového empiru, později přecházejiciho až k výraznému funkcionalismu. Tento, pùvodně výtvarný směr v architektuře, vycházi z názoru, že tvar je dùsledek účelu a funkce předmětu, založený na vědeckých výzkumech. V designu porcelánu se zcela upoušti od plastické a malované výzdoby, což charakterizuje výrok L. Sutnara: „Plytká ornamentálni zdobnost povrchu byla zavržena jakožto něco, co znehodnocuje materiál“.
Tato doba, v souvislosti s novou architekturou, přináši vzdušné a účelné uspořádáni domáciho interiéru, který je vybavován odpovidajicimi porcelánovými výrobky. Významnou osobnosti tohoto obdobi je Ladislav Sutnar (1897-1976), který ve funkci uměleckého ředitele prvniho designérského ateliéru Krásná jizba prosadil přes odpor prùmyslových výrobcù sériovou výrobu těchto předmětù denni potřeby. Spolu s avantgardně pojatými reklamnimi fotografiemi Josefa Sudka se zasadil o masový odbyt moderniho užitkového porcelánu a ziskal veřejnost pro nový jednoduchý čistý tvar. Tento progresivni design je reprezentován např. Sutnarovým stolnim servisem z let 1931-35. Charakteristická je umirněná strohost tvarù, podtržená decentni barevnou, zlatou nebo platinovou linkou (obr. 229)
V této době se též hojně setkáváme se smetanově tónovanou glazurou zvanou „slonová kost“.
Zároveň se kolem roku 1930 začiná s výrobou varného porcelánu sloužiciho k zapékáni i servirováni pokrmù. Jeho barevné pojednáni v sobě spojovalo funkci praktickou s estetickými požadavky tohoto obdobi. Napřiklad hnědé vnějši glazováni potlačovalo zbarveni nádob zpùsobené pečenim. Navrhovánim a výrobou masivnich silnostěnných výrobkù vycházejicich z elementárně jednoduchých okrouhlých forem vzniká typ levného kombinovatelného užitkového porcelánu, který se uplatnil jak v restauračnich provozech (obr. 229 a)
tak v domácnostech.
V prùběhu 30. let hladké geometrické tvary ovlivňuji i podobu luxusniho jidelniho porcelánu produkovaného např. závody Bohemia v Nové Roli nebo Plus v Ostrově nad Ohři ještě v poválečném obdobi.
Dobu do 90. let dvacátého stoleti, kdy užitkový porcelán byl u nás produkován 17 závody národniho podniku Karlovarský porcelán (Stará Role, Nová Role, Klášterec, Dvory, Dalovice, Březová, Dubi, Loket, Horni Slavkov, Loučky, Chodov, Lubenec, Most, Lesov , Vývojový závod Lesov, Jakubov a -tružná) lze charakterizovat dvěma základnimi tendencemi. Na jedné straně to byl nový barok se svými komerčně výhodnými konvenčnimi tvary vyráběnými ve většině tehdejšich závodù již několik desetileti. Patřil k nim napřiklad závod Nová Role, produkujici tvary Antoinetta a Henriette, Horni Slavkov s tvarem 2370, Dubi s velmi požadovaným „cibulákovým“ podglazurovým kobaltovým dekorem na tvaru Rokoko, Concordia Lesov s bohatě reliéfni Bernardottou a závod Březová se svým tvarem Sonata.
Na straně druhé to byla cilevědomá snaha Vývojového závodu Lesov (vznikaly zde nové tvary pro všechny ostatni závody) o osobitý, moderni a vysoce estetický design českého porcelánu. Toto tvùrči úsili začalo nést své plody v letech 1957 – 58, tedy již rok po založeni závodu. K prvnim tvarùm z konce 50. let, kterými se toto pracoviště, kde již tehdy pùsobil prof. Jaroslav Ježek, představilo, a to i na světových výstavách, patřily nově pojaté soubory Manon, Orava, Go a Elka.
Zvláště posledni z nich patři dodnes k téměř klasické ukázce možnosti využiti všech jedinečných vlastnosti porcelánu v naprosto modernim pojeti. V tomto avantgardně řešeném souboru lze najit výtvarně čistou graciéznost tvaru, budovanou na základě ladně vzlinajicich linii, jež vtiskuji výrobku dojem až jakéhosi odhmotněni. Stejně dokonale je zde ovšem řešena i stránka funkčni. O všech těchto kvalitách svědči i uděleni Velké ceny na světové výstavě EXPO-58. Kromě souprav vytvořil prof. Ježek i řadu návrhù porcelánových figur, které byly převážně vyráběny v závodě Duchcov. Mnohé z nich byly oceněny na světových výstavách a veletrzich (obr. 230)
Nebyl to však ojedinělý úspěch českého porcelánu. Postupně vznikala řada neméně hodnotných tvarù na vysoké estetické úrovni – soupravy Dalibor, Rafaela, Luise, Nefertiti, Marina, Kleopatra, Komtesa, Sofia, Aurelia, Carola, Hera, Sidonia, Juni, Bianka, Maia a dalši. Na vývoji nových souprav se podileli svými návrhy např. výtvarnici Švarc (Athos, Princip), Pýcha (Romana, Via), a Dolejš (Vera, Vasil, Petra, Josefina, Daniela).
Souběžně s prof. Ježkem začiná zde později pracovat ak. soch. Jiři Laštovička, který se postupně stává výraznou osobnosti porcelánového designu u nás a hlavnim návrhářem Karlovarského porcelánu a. s. Thun. Ve vývojových dilnách Thun studia Lesov vytvořil tvary Mary-Anne, Corina, Loos, Menuet, Delta, Sisyfos, Excalibur , Čechov, Galaxie, Obelisk, Duo, Saron, Beethoven, Kafka.
Svoji tvorbou zaujimá výrazné misto v návrhářstvi porcelánu i ak. soch. Jiři Kožišek ( tvary Sandra, Nina, Niccolette, Golf, Flora, Lizette, Sylvie, Annette, Nela, Farao, Olympie, Avignon).
Na realizaci návrhù těchto výtvarnikù se kromě jiných podileli významni a dlouholeti modeláři Vývojového závodu Lesov (později Ateliér Lesov s. r. o., nyni Thun studio s. r. o. Lesov) Aleš Trpkoš, Miroslav Maliský a Zdeněk Pinkava.
Toto posledni desetileti, přes závažné ekonomické a odbytové problémy výrobnich závodù, tak v oblasti porcelánového designu úspěšně navázalo na minulá úspěšná obdobi a dalo vzniknout mnoha kvalitnim soupravám tradičnich, viceméně konvenčnich užitkových tvarù, ale i souborùm naprosto jedinečným a exkluzivnim, které byly úspěšně představeny na významných zahraničnich veletrzich a ziskaly oceněni Design centra České republiky „Vynikajici výrobek. „
V případě zájmu o více informací z tohoto oboru si můžete zakoupit knihu: Modelářství…. od autora, nebo se jen dotazovat na adrese: spis.jiri@volny.cz nebo na tel. :723 391 452
