Vše už tady bylo a je, je to jen potřeba zvednout. Keramiku můžeme dělat hluboce i povrchně. Můžeme si všechno koupit a pak to poskládat, nebo můžeme vše tvořit z ‚ničeho‘. Pokud vás zaujal prvně zmiňovaný postoj, hledejte v rubrice odkazy, pokud druhý, jste snad na správných stránkách. Jíl, jako keramický materiál, je na první pohled velmi snadno dostupný prostředek. Jen tak z počátku se zdá být vše snadné, ale záhada je v principu. Jílové minerály jsou hydratované, vrstevnaté alumosilikáty, složeny převážně z kyslíku, křemíku a hliníku. Vznikají mechanicko-chemickým zvětráváním horninotvorných minerálů (živce, slídy…). Ostatní prvky jsou uvolňovány a odnášeny. Kompaktní hornina je rozrušena a vzniká nová vrstevnatá struktura. Vazby uvnitř jednotlivých vrstev jsou neobyčejně pevné, vazby mezi vrstvami jsou naopak velmi slabé. Toto zapříčiňuje tak důležité vlastnosti pro výrobu keramiky. Makroskopicky se jedná o šupinky s nízkou soudržností. Když se mezi šupinky dostane voda, nebo jiné prvky podporující bobtnatost a plasticitu, vzniká vhodný základní materiál pro sestavování keramických mas. Když poznáme vlastnosti materiálu, můžeme z keramiky tvořit všeliké předměty. Od obrovských uměleckých skulptur, přes křehké porcelánové figurky, střešní tašky, průmyslová síta a filtry až po přesné elektrosoučástky či štíty kosmických lodí. To vše nám umožňuje řemeslné dědictví předků ve spojení s dalšími obory. Archeologií a geologií počínaje a konče někde v kosmickém výzkumném průmyslu. Keramické řemeslo je ve své podstatě vlastně velmi jednoduché. Beztvará hmota ze země se prostě nějak ztvaruje, vysuší, přežahne, naglazuje (nadekoruje), vypálí a prodá. Má to však jeden malý háček. Každá z výše popsaných operací má svá specifika a zásady, které vyžadují určité znalosti. Při tvarování musíme ctít materiál, musíme mu vložit kus své duše, aby získal na osobitosti, musíme předvídat změny spojené s jeho přeměnou, musíme koordinovat všechny vedlejší vlivy, jako třeba oheň, do požadovaných směrů atd. Pokud se nám toto vše podaří, stáváme se keramikem (řemeslníkem). To nám umožňuje se dále a hlouběji zabývat odhalováním řemeslných tajů. Potom nevytváříme jen bezduché smetí, ale můžeme v jednotě s přírodou tvořit duchovní (oduševnělé) a osobité skvosty, které mohou dělat radost a povznášet další dobré duše a vytvářet harmonii v tomto uspěchaném a chladném světě.
