Jaký regulátor? Tak to taky nevím. Nejlepší je poznat to podle barvy prostředí, jenže v tu dobu raděj spím a tak přesně to taky neumím. Mám pocit, že poznat 1250 od 1270 snad ani nejde?
Žároměrky jsou jistě taky fajn, jenže když zas spím, tak to nevypnu. Ony teda jsou pece, který to tak maj zařizený, ale to prostě není můj případ.
Tak teda žároměrky jen ke kalibraci a kontrole.
Regulátory, které jsem zatím používal, toho moc neuměly, ale pro většinu tvorby stačily. Nárůst od 120 -450, maximum do 1300 výdrž od 0 -60.
Pro maloseriovku s jednoduchými materiály prostě pohoda.
Jenže, jak člověk začne experimentovat, nastanou problémy.
Už nestačí nespat a přepínat ručně.Něco prostě technika neumožňuje. Takže buď přeprogramovat, nebo jiné, zařízení.
Co by mělo umět?
Nejdůležitější krok je začátek, tedy než odejde mechanicky vázaná voda cca 300Æ, to chce , hlavně u velkých věcí pomalej. Taky horší, náchylnější materiály vyžadují jemný přístup. Dokonce do doby dehydroxylace 500-700 by se to nemělo úplně osolit. Další kroky už závisí na konkrétní technologii.
Pozor je potřeba dát na unikající plyny, které mohou tvořit vady v glazuře.Tady by měl regulátor umožnit třeba delší výdrž na určité teplotě a až potom pokračovat. Stejně tak je potřeba třeba u krystalických glazur držet teplotu při chlazení. A to je už věda!
Nakonec to skoro nepodstatné, pohodlí! Taková samospoušť není k zahození, pokud nejste workoholik, který dílnu nikdy neopouští.Až pak nohama napřed nebo jen na trhy.
Pokud jste zapáleným experimentátorem a třeba i disgrafikem, pak se hodí i propojení s počítačem. Taky různé paměti, ale to mám problém, že si nepamatuju, co je v které paměti.
Takže jak jsem se rozhodl?
Koupil jsem žároměrky! A pro jistotu ještě pyrometr.Ten se dá napojit na multimetr, který digitálně ukazuje teplotu až do 1400Æ, což mi stačí.A na pec na dřevo, na jaro, se už těší se mnou.
