Jedním z klasických, ne li nejklasičtějším tvarem je koule.
Vytvořit dokonalou kouli z volné ruky není až tak snadné. Řekl bych, že až nemožné.
Koule vytvářené mnohými technologiemi z volné ruky ovšem rozhodně nepozbývají svého kouzla. Ať už se jedná o nádoby vytloukané pomocí jámy, pomocí mísové formy, či nádoby točené.
Přesnějšího tvaru se dá dosáhnout litím, nebo i zatáčením do formy. Ovšem fáze výroby je jen jednou z částí výrobního procesu. Taková manipulace přenášení, čištění a aplikace dekoru může na nádobě zanechat své stopy. Stejně tak i proces výpalu.
Každá technika má svá specifika. Jednu z technik jsem se pokusil přiblížit pomocí pár obrázků.
Díky pokusování se tak dosáhlo drobných vychytávek. Tak třebas díky sušení v síti se mi podařilo nádobu minimálně deformovat a docela rovnoměrně sušit.
Také co se pálení týká, tak pálit kouli není jen tak. Je potřeba ji vypodložit. Jedenak proto aby se nepohybovala a také aby se zatážení pokud možno co nejlépe rozložilo a nádoba se minimálně deformovala.
Ideální se mi jeví pálení v obruči vyložené valingem. No a k tomu i jistou dávku štěstí, hlavně pokud se jedná o větší objekt.
