Autor: K. Žíla
Alhambra v Granadě, v doslovném překladu „Červený hrad“ nebo „pevnost“ , patří zcela oprávněně mezi nejvýznamnější světové kulturní památky. Přestože je tento web zaměřen na keramiku, bylo by přece jen nespravedlivé, představit tento umělecký klenot, pouze z tohoto úhlu.Už jen proto, že zde jde o harmonickou souhru mnoha uměleckých oborů, ani by to tedy nebylo možné.
Se stavbou začal Muhammad 1. v roce 1284 a nejintenzivnější práce probíhaly do roku1354 už za jeho nástupců. V roce 1492 předal poslední sultán Mohamed XII.Boabdil klíče od města španělským panovníkům Isabele Kastilské a Alfonzu Aragonskému. Objektivně je třeba konstatovat, že zatímco muslimský vpád na Pyrenejský poloostrov byl pro Evropu požehnáním ( ač to může znít katolické církvi jakkoliv nepatřičně), následná rekonquista pak znamenala pro náš kontinent tragédii. Bohužel to platí i pro Alhambru, i když by to z letmého pohledu současného návštěvníka tak nemuselo vypadat. Pravdou je, že sousední významná památka – Velká mešita v Cordobě dopadla daleko hůř, když v roce 1523 rozhodl klerus vsadit do středu nádherně harmonické stavby renesanční kostel. Později dokonce doplňovaný barokními oltáři a jinými doplňky ponejvíce po obvodu interiéru. Je to bezpochyby ukázka toho, kam až může dospět lidská ignorance maskovaná náboženskými zájmy. V tomto případě by zajisté stálo za to pouvažovat o navrácení do původního stavu, čímž by se alespoň částečně podařilo napravit onu zrůdnost.
V samotné Alhambře došlo k zavápnění, odstranění kreseb a pozlacení, nábytek byl téměř zlikvidován. Karel V. zničil větší část zimního paláce, aby uvolnil prostor renesanční přestavbě. V roce 1812 vlastník hrabě Sebastiani vyhodil do povětří některé věže a Napoleon se dokonce pokusil o to samé, ovšem v celém komplexu. Úmyslu zabránil zmrzačený voják znehodnocením výbušnin.
Při prohlídce paláce a zahrad se na tuto pohnutou historii dá alespoň z části zapomenout proto, že i to málo, co vlastně zbylo, je neskutečně náročné. Těžko lze cokoli vyzdvihnout. Od podlahy přes obklady zdí, až po stropní štuky, vše je neskutečně jemně a harmonicky vypracované. Navíc při samotném zhlédnutí většině uniká srovnání se zbytkem Evropy.
Pokud jde o naše území, pád Granady spadá do období vlády Jiřího z Poděbrad. Jemné štíhlé sloupy byste hledali stěží, doznívající gotika je příliš strohá a studená, vyhnaná do výše pomocí berlí opěrného systému. Keramické kachle se objevují v interiérech zřídka, a pokud mají zdobení, jde o poměrně jednoduché reliéfy. O glazurách, natož nějaké malbě na glazuru, si můžeme ještě pár set let nechat zdát. Dokonce ani „Habáni“, kteří na naše území od 17. století přicházeli, nedosahovali v mistrovství majolikového zdobení arabským hrnčířům ani po kotníky. Nejvíce je tento rozdíl patrný při pohledu na pověstné dekorační vázy dosahující výšky dospělého člověka.
Vypracování podobných kusů je mistrovskou záležitostí i v dnešní době. Pokud ne samotné vytvoření, pak jen transport do pece a samotný výpal (pochopitelně dřevem) by nadělal vrásky i otrlému technologovi dnes.
Navíc podle rozvržení keramických obkladů to vypadá, jakoby měl hrnčíř přesně navržený formát. Nikde nezahklédnete „flikování“ v podobě rozšiřování, či zužování spár mezi kachlemi, aby vše sedlo do rohů, natož aby jste se setkali s nějakým zařezáváním. Bez nadsázky se dá říci, že s podobným řemeslným zpracováním, včetně kvality výrobků se u nás setkáváme až v období secese.
K tomu stojí za povšimnutí, že většina dochovaných obkladových kachlí, je zdobena listrovou malbou, tedy technikou, která de fakto nebyla na jiném místě v Evropě nikdy používána.
Pokud bychom mohli stručně shrnout dojem z tohoto uměleckého skvostu, tak i přesto, že byl znehodnocen pozdějšími úpravami a dostavbami, zanechává v návštěvníkovi silný dojem. Právě ve srovnání s evropskou pevnostní architekturou té doby vidíme zcela jasně, jak zdrcující byla převaha islámské kultury.
Je samozřejmě na škodu, jak zhoubným způsobem může působit arogance moci a náboženská zaslepenost, podpořená různými předsudky. Na příkladu Alhambry to lze uplatnit přímo modelově. Škody takto způsobené v průběhu dějin se na nás pochopitelně odrážejí až do dnešní doby.
