Autor: Petr Toms, Foto: Tomáš Macek, Jiří Svačina
Inspirace
Velká část západních keramiků považuje techniku vyjímání rozžhaveného keramického kusu z plynové pece s následnou redukcí za dnes již klasický způsob vypalování. Tzv. americké raku si od svého vzniku v polovině minulého století poznenáhlu získalo široký zástup obdivovatelů. Zanedlouho se nový postup dostal i na Starý kontinent. Bylo to v době, kdy Evropu rozdělovala neprostupná bariéra. Díky tomu se proud informací obousměrně zastavil a čeští keramici mnoho zpráv o raku nezískali. Jakmile to bylo znovu možné, s velikou chutí přijímali nové techniky. Snad nejvíce lákalo právě americké raku. Velmi rychle se dostalo do obecného povědomí a pevně zaujalo své místo mezi ostatními technikami.
Při bližším pohledu na technologii raku si však nešlo nevšimnout rozdílu mezi tzv. americkým a původním japonským raku, jenž je redukováno pouze na dvě základní barvy – červenou a černou. Několika spřáteleným českým keramikům připadala technika raku jako rozložitý strom v polích, který je odevšud vidět, ale své kořeny skrývá vlastními větvemi. Tou dobou v jedné reportáži na keramickém portálu www.artkeramika.cz popisoval Vladimír Groh svoji účast na páleni černého a červeného raku při svém pobytu v keramickém centru v japonském Shigaraki – místě vzdáleném asi čtyřicet kilometrů od Kyóta – kolébky originálního Raku. Těch pár odstavců na všechny zapůsobilo jako rozbuška. Skupina si zvolila pracovní název Rentai a její členové se s nadšením pustili do objevování krále chawanů – Raku yaki. Tyto spontánní začátky byly základem k postupné formulaci hlavního cíle – rekonstrukce originálních japonských technik vytváření a vypalování čajových misek, tak jak se v rodině Raku po staletí utvářely, ale s výhradním použitím českých lokálních surovin.
Ústředním tématem studia je prozatím černé raku neboli kuro raku. Z Vladimírova článku vyplynulo, že hlavní složkou glazur je již dlouhá staletí používaný Kamogawa ishi – černý kámen z Kachní řeky protékající Kyótem. Záhy byla na internetu objevena i jeho chemická analýza. V tomto okamžiku se ke sdružení připojuje Viktor Goliáš, geolog působící na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a významně přispívá svými znalostmi minerálů a hornin. Potvrzuje dohady, že Kamogawa ishi náleží do skupiny bazaltoidů, ale především vyhledává chemické analýzy českých bazaltů a poukazuje na lokality s horninou nejpodobnější té japonské. A to už se všichni vydávají na dobrodružná putování za dávno vyhaslými vulkány na sběr glazurových surovin.
Důležitým mezníkem bylo objevení a později i získání originální japonské příručky z roku 1736 s názvem „Tajemství černého a červeného raku“. I přesto že se knihu zatím nepodařilo přeložit, stala se díky ilustracím zásadním zdrojem informací o konstrukci původních pecí na dřevěné uhlí.
První zkušenosti s kuro raku
První výpaly ve dvou replikách archaických zařízení proběhly na semináři Černoraku 2015 v keramickém centru Doupě. Zkoušky podstoupily dvě pece. Kromě konstrukce převzaté z prastaré japonské příručky byla vybudována podobná, ale zděná varianta. Pro roztavení glazury z čistého čediče bylo zapotřebí dosáhnout teploty alespoň 1200°C, a to v podmínkách se kterými neměl nikdo žádné zkušenosti. Zakrátko se však podařilo pece ovládnout a pochopit mnohé konstrukční parametry. Dřevěné uhlí experimentátory překvapilo neuvěřitelným výkonem. Na teplotě 1495°C ve spalovacím prostoru díky velice agresivnímu prostředí shořelo první platinové čidlo. Zde už nebylo z úsporných důvodů dále měřeno. Teplota v mufli se ustálila na průměrných 1250°C a jeden pálící cyklus trval asi 10 minut. Testy bazaltů provedené před seminářem potvrdily domněnky, že mají silný sklon ke krystalizaci a proto vycházely příliš suché a hnědé než polomatné černé. Díky rychlému tepelnému zpracování se nyní glazury leskem i barvou velmi přiblížily slavným japonským vzorům rodiny Raku. Výsledky semináře všechny účastníky povzbudily a bylo jasné, že se zanedlouho sdružení sejde znova.
Černoraku 2016 - cíle semináře
Nadšení organizátoři hned zahájili práce na přípravách Černoraku 2016. Letošní akce měla mít poměrně nezvyklou formu. Cílem bylo uspořádat veřejný experiment s doprovodnou výstavou mapující technologii kuro raku. Jednalo se o poměrně obtížný úkol. Na dokonalé nachystání experimentů, přípravu zázemí a zorganizování veřejnosti a účastníků bylo pouhých pět měsíců.
Pokud loni šlo o získání základních informací o schopnosti čediče tvořit glazuru a dosažení potřebné teploty pomocí dřevěného uhlí, pak letošní experiment dohromady utvářelo několik pokročilejších dílčích cílů směřujících k produkci čajových misek splňujících náročná kritéria chadó.
- Hlubší porozumění čedičovým glazurám. Užití bazaltů z dalších tuzemských lokalit. Použití různých taviv především pak tradičních olovnatých ve formě frit a čistých oxidů. Sestavení vzorníku glazur a založení systematické glazurové databáze.
- Stabilizace jinak velmi dynamického procesu pálení.
- Nahrazení moderního ventilátoru rekonstruovaným kovářským měchem z roku 1854.
- Vytváření chawanu modelováním technikou zvanou „tezukune“ pomocí speciálně vyrobených ocelových nožů.
- Vyhledávání, analýzy, těžba a zpracování keramické hmoty shodné s materiálem dnes používaným v Kyotu na výrobu raku. Zhotovení vzorníku hmot.
- Ověření možností moderních lehčených žáruvzdornin a upravené konstrukce současné poklopové pece.
- Stavba a využití nové segmentové pece z tvrdého šamotu s cílem minimalizace prasklin pláště a souběžné testování nových materiálů mufle.
Výsledky semináře
Pece
Na semináři byly v provozu celkem čtyři pece. Byla to loňská konstrukce zhotovená z šamotových plátů, segmentová pec a pěnošamotová pec adaptovaná z běžné poklopové elektrické pece. Poslední byla plynovka, která sloužila k předehřevu veškeré keramiky.
S netrpělivým očekáváním zahájila provoz nová segmentová pec v tandemu s historickým měchem. Drobné segmenty řezané z tvrdých šamotových bloků s obsahem 42% Al2O3 vykázaly výbornou odolnost proti prasklinám způsobeným extrémním teplotním spádem. I přes to, že ohřev z nuly na spalovací teplotu 1500°C trval pouhých 60 minut. Tepelná kapacita hutného šamotu nebyla na závadu a pozitivně se projevila na stabilitě spalovacího procesu. Na konci dne po deseti hodinách nepřetržitého pálení bylo znát, že tavenina popele a šamotu pomalu zalévá vzduchovací otvory a dmýchání se stávalo čím dál tím pracnější. Tento problém propříště vyřeší vybudování nístěje, do které může tavenina volně odtékat.
Loni používaná pec z plátů znovu potvrdila, své kvality. Vedle jednoduchosti konstrukce a nízkých výrobních nákladů je to především snadná manipulovatelnost daná malou hmotností. Přestože teplota ve spalovacím prostoru dosahovala stejných hodnot jako před rokem, praskliny pláště se dále nerozšiřovaly. Zařízení je tedy stále provozuschopné bez jakéhokoliv omezení. Lepší pochopení pochodů při spalování dřevěného uhlí vedlo k bezmála rutinním výpalům obou pecí. Rytmus a pravidelnost se příznivě promítl do konečných výsledků v mnoha ohledech. Pro nás je navíc stále vzrušující fakt, že podobné pece možná využíval v polovině sedmnáctého století i sám Chójiro.
Ruční dmýchání je svým výkonem naprosto srovnatelné s elektrickým ventilátorem. Navíc lze mnohem citlivěji reagovat na stále se měnící odpor ve vrstvě dřevěného uhlí. Značnou nevýhodou vertikálního dvojčinného měchu jsou jeho velké rozměry a hmotnost. Do budoucna plánujeme výrobu tradičního japonského krabicového měchu fuigo. Vedle měchů a pecí jsme se zajímali i o design původních kleští na manipulaci s rozpálenou keramikou. Po mnohačetném předělávání se podařilo jedny takové vykovat a obohatit seminář o další zajímavý detail.
Zkoušky spalování plynu i dřevěného uhlí v upravené poklopové pěnošamotové peci otevřely nová témata pro pálení kuro raku zejména ve spojení s propan-butanem. Lehčené šamoty běžně používané v elektrických pecích totiž velmi rychle podléhají tepelně – chemickým vlivům popelu z dřevěného uhlí. I přesto, že byl vnitřní líc vyložen kordieritovými pláty, deseticentimetrová vyzdívka oderodovala až na nerezový plášť během několika hodin pálení. Zkušenosti s pěnošamotem a mnoho experimentů s různými hořáky na propan-butan se staly základem pro novou konstrukci plynové dvoukomorové pece s jednou komorou pro předehřev vytápěnou odpadním teplem z prostoru s pracovní teplotou.
Synchronizaci glazurové laboratoře, glazovny a tří pálících stanovišť s jednou pecí na předehřev usnadňoval systém průvodních listů ke každému výrobku či vzorku a perfektní souhra všech čtrnácti experimentátorů.
Materiály a techniky vytváření
K devatenácti unikátním glazurovým recepturám z roku 2015 přibylo dalších padesát sedm. Tentokrát již s mnohem podrobnější dokumentací se záznamem složení a detailním popisem okolností výpalu. Podařilo se položit dobrý základ pro budoucí aplikace s širokými výrazovými možnostmi. Testovací kachličky dále slouží ke studiu členům sdružení. Řetězec: receptura – mletí čediče – navážka surovin – zamletí – cezení- glazování – sušení – předehřev – výpal – chlazení – vyhodnocení trval zhruba 20 minut. Díky tomu získala laboratoř nesmírně rychle zpětnou vazbu a celý výzkumný proces byl nesmírně efektivní. Nejzdařilejší kompozice byly obratem použity pro glazování misek, kterých se v průběhu tří dnů vypálilo sto osm. Další zajímavou inovací bylo použití číslovaných pálících stojánků pro manipulaci se šesti vzorky najednou.
Hledání vhodné hmoty velmi usnadnil kousek materiálu používaný na raku dovezený přímo z Kyóta. Získali jsme tak dobrý referenční vzorek. Česká republika je geologicky poměrně bohatá. S pomocí geologů a technologů jednotlivých těžebních lokalit bylo snadné opatřit řadu vhodných surových jílů k testování. U každé kompozice nás zajímala barva, struktura, plasticita, odolnost proti teplotním šokům, smrštění sušením a pálením a pórovitost. To vše na šesti postupně se zvyšujících teplotách. Pro získání autentického výrazu bylo nutné vynechat průmyslové technologie a zpracovávat hlínu pouze ručním hnětením. Takto se podařilo najít hmoty s technologickými i výtvarnými vlastnostmi shodnými s originálem.
Nejfrekventovanější technika vytváření stále zůstává točení na kruhu, ale premiérové využití tradičního postupu vyřezávání misky ze silnostěnného polotovaru otevřelo naprosto nové možnosti práce ze střepem a obohatilo repertoár technik o důležitý a autentický výrazový prostředek. Tento původní postup totiž dovolí mnohem citlivěji reagovat na stav polotovaru v každém okamžiku. Pro naplnění myšlenky chanoyu (japonského čajového obřadu) je velkou výhodou možnost držet misku v dlaních, a to po celu dobu její výroby. Umocní se tak mj. metafyzický transfer mezi tvůrcem a miskou.
Popularizace kuro raku
Jako důležitou složku naší práce vnímáme i prezentaci japonského raku odborné i laické veřejnosti. Návštěvníci akce měli možnost veškeré experimenty sledovat. Zájemci si mohli vyzkoušet práci u pecí. Odměnou jim vedle nezapomenutelného zážitku byla i miska vlastnoručně opatřená zdravotně nezávadnou glazurou a vypálená v dřevěném uhlí. Akci též doprovázela vernisáž návštěvnicky úspěšné výstavy „Technologie černého raku“ mapující celý výrobní proces od zdrojů inspirace přes těžbu hlín a bazaltů, modelování misek, výrobu vzorků až po přípravu glazur a samozřejmě výpal. Expozice se průběžně rozšiřovala o zrovna dokončené testovací dlaždice a čajové misky. Výstavu doplňovaly exponáty seznamující s domácí produkcí jednotlivých experimentátorů. Návštěvníci uvítali i prohlídky bonsai centra Jiřího Svačiny, na jehož půdě se seminář uskutečnil.
Závěr
Detailní seznámení s výsledky semináře značně přesahuje rámec tohoto článku. Stručně je lze charakterizovat jako velmi úspěšné a povzbudivé. Ale ani zdaleka to neznamená zodpovězení všech otázek ohledně kuro raku. Některá témata se podařilo vyřešit jen částečně a během experimentů vyvstala úplně nová. Mnoho důležitých otázek zůstalo prozatím záměrně neřešeno. Skupina Rentai je i přes určité překážky spojené s financováním stále připravena prožít další dobrodružství směřující k lepšímu pochopení fenoménu s názvem kuro raku.
