Mít správnou míru je k nezaplacení.
Mít správný nástroj stejně tak.
Ovšem nejdůležitější v tomto případě není mít, ale umět použít. Ono tak trochu o tom je vlastně celé řemeslo. Ani přemíra teorie nenahradí správný díl praxe.
Jakožto přivandrovalec k řemeslu hliněnému jsem nezískal žádné zažité návyky. Ani v technice práce , ani technologii. Takže jsem jako mnohý dělal spoustu zbytečností a chyb. Dnes s trochou té odkoukané praxe ale zjišťuji, že zdaleka nejsem sám.
Jakožto prodejce keramických propriet a všelijakých hračiček ,si to na základě dotazů od zákazníků, dovoluji tvrdit. Keramikou se stále více lidí baví, než by se jí živilo a nebo dokonce ji nějak hlouběji studovalo.
I to je jedním z důvodů, přoč se i o takových jasných věcech na webu zmiňujeme. Co ví jeden, druhý ani netuší. Takže jakožto púvodem strojař, jsem při potřebě měřit sáhl po šupleře.
(Posuvném měřítku) Pravda mělo své mouchy, ale i klady. Měřilo přesně! Bohužel s větším znečištěním se hůře ovládalo. Avšak dalo se dobře použít i jako nůž a jiný podobný nástroj. Jeden čas jsem s ní zakončoval pokličky.
Po čase jsem potřeboval udržet více rozměrů a nechtělo se mi kopovat další tak drahý nástroj. Začal jsem používat běžná kružítka. No a na větší věci jsem použil zámečnické, když už jsem jej měl. Ten nástroj byl bezvadný v tom, že se dal dobře zaaretovat.
Znal jsem z literatury keramické míry co jsou přímo na kruhu, ale nějak jsem si na ně nezvykl. Navíc, abych si někdy únavou nevypíchl oko, tak jsem je z prvního kruhu, kde jsme je měli, oddělal. Později při návštěvě jedné dílny jsem koukal, jak je to s nimi snadné. No holt každá zábava potřebuje nějaký ten grif.
Někdo holt nenaměří s mikrometrem a někomu stačí pravítko nebo jen oko?
Po těch pár letech co se v dílně pohybuju jsem si ale nejvíce oblíbil obkročák. Nejraději mám ten americkej od Lid Master. Je oboustrannej. Na pokličky úplně stačí a snese i nějaký to zamatlání.
Přeji všem správnou míru….
