Autor: M. Brožová
První výpal v nové peci aneb kdo nevykládal pec s kladivem, neví nic o keramice…
Důležité momenty v životě keramika jsou, když se něco opravdu povede. Když nějaký kus dostane opravdové posvěcení od ohně, tu poslední jiskru shůry. Člověku se pak až zatají dech a na pár vteřin má pocit jakéhosi naplnění… Jsou ale i okamžiky, neméně důležité, kdy se něco úplně nepovede. A možná jsou to okamžiky ještě důležitější, protože nás mnohému učí… i když někdy se pak ani nechce jít dál. Ale nezdar je to, co nás opravdu posouvá, to už mám několikrát vyzkoušené…
Byla by chyba nepodělit se i o takovou zkušenost, proto přikládám pár fotek které hovoří za vše. Výpal této klenbovky o objemu cca 850l, z pěnošamotek, proběhl v srpnu tohoto roku a byl první. Samozřejmě tedy zkušební, nicméně se neočekávalo žádné drama. V podobné, menší peci na dřevo z pevných cihel jsem absolvovala přes 50 výpalů…
Do nové pece se toho na můj vkus vešlo dost , rozhodně jsem ji optimálně, tzn. hodně naložila . Výpal trval 20 hodin, což mi přišlo celkem hodně, ale to by ještě nemuselo ukazovat na nějaký problém. Žároměrka na nejteplejším místě na 1350C padla a za hodinu padla i dole u komína na 1250C…
Pohled do pootevřené pece o pár dní později bych nikomu nepřála… Navíc to bylo těsně před odjezdem na dovolenou a to už nedoporučuji dělat vůbec. Člověk se jen těžko odstřihne od úvah, co bylo špatně, aniž mohl celou pec vyložit a zjistit problém, navíc když se v útrobách pece skrývaly plody 1,5 měsíce práce, ba i několik objednaných věcí… I tím malým průzorem bylo jasně vidět, že levá část vsázky pece se zbortila – úplně sesula směrem do topeniště..
Po návratu jsem již bez emocí rozebrala vchod do pece a zjistila příčinu zkázy. Stojky, které byly nařezané ze starých plátů, kterými jsem zakrývala menší pec to nevydržely a zbortily se.
Příčinou byla vrstva popela, která na nich za ty roky ulpěla a teď se roztavila v jakousi žvýkačku, po které stojky ujely a vše se zřítilo ke stěně. První 3 patra nezbylo než vytlouci kladivem, z klenby jsem vyndala 6 členný slepenec nádob – 2 džbány a kolem nich levitující 3 konvice s pohárkem na straně. Tohle kdyby člověk chtěl, tak nevyrobí…
Takže jsem sedla ke kruhu a začala dělat na další pec.. Nakonec jsem našla využití i pro ten slepenec. Dám si ho na sloupek, jako vývěsní štít, aby bylo jasné, že tato keramika vzniká opravdu na hraně. Technologicky, ale leckdy i mých sil..
