High-tech versus tradice. Pec je jedním z mnoha důležitých prostředků pro dosažení keramického výtvoru. Správná pec je dokonce jedním z nejdůležitějších. Snad hned po znalostech a zručnosti keramika. Nejspíše někde na stejné příčce pomyslného žebříčku jako kvalitní materiály. Jak hmoty, tak i glazury.
Jakožto prodejce pecí jsem se samozřejmě zhostil místa při testování a přípravě právě tohoto odvětví naší pouti k dosažení co možná nejhlubších znalostí techniky černého RAKU.
Českého černého raku.
Pominu li přípravu a užití pecí pro předehřev (2 typy pecí), jsou naše zkušenosti podloženy několika výpaly v 4 typech pecí.
První byla taková hromada cihel.
Ovšem po dvou dnech pálení na Doupěti jsme pochopili závislosti a možnosti tohoto zařízení. Je použitelné, ale pro naše záměry není nejvhodnější.
http://www.artkeramika.cz/organizace-a-prubeh-keramicke-konference-cernoraku-2015-ocima-tomase-macka
My chceme dosáhnout v první řadě co největšího přiblížení se k historické metodě používané v Japonsku po několik set let. (nejstarší doložený kus misky – r.1579).
Na druhé straně ovšem chceme tuto techniku přiblížit dnešním lidem. Takže nás zajímá i moderní technologie.
Po „hromadě“ byla další pecí replika z plátů. Tu Petr Toms připravil přesně podle dostupných materiálů. Pořídil dokonce i svitky z dřevorytu zhotovené v 17 století. Ty byly následně i vystaveny na výstavě Černoraku 16 v Zastávce. Pec byla stejně jako ta následující popsána už na našem webu.
Ta následující byla upravena dle zkušeností z výpalů na Doupěti při černoraku 2015. Navíc byla poháněna ručním měchem. Tato pec se zatím osvědčila nejlépe ze všech.
Bylo v ní vypáleno nejvíce vzorků. Také jsme dospěli k mnoha poznatkům pro další vylepšení. Ať už se jedná o způsob vzduchování a jeho výměny, nebo o přebytky taveného popela. Každopádně se je na co těšit pro budoucí pokusy.
Pokud by někdo disponoval kovovými, (pancéřovými) hadicemi, pro které nemá užití, rozhodně by se na další ročníky hodily. Minimálně z důvodu estetiky zařízení. Všichni členové týmu by takový dar jistě velmi ocenili. Hodily by se i další materiály. Například šamoty pro podstavce a vzduchování. (Na druhou stranu použité součásti muflí a vzduchování jsou nádherně probarveny a strukturovány. Jsou to nádherné artefakty hodné vystavení.)
Avšak co chci nyní popsat nejpodrobněji, je High tech pec od Kittecu – ARTkeramiky. Tedy celkově čtvrtá pec použita pro přímý výpal černého raku.
Letos tedy poslední ze tří ostrých pecí. (Letošní čtvrtá raku pec se používala na předehřev).
Tato ( Kittec -ART) pec vycházela z konceptu klasické komerčně prodávané pece na PB pro výpal raku.
http://www.artkeramika.cz/poklopove-pece-raku-kittec-cb-r-44-do-teploty-1150-c
Ovšem potřebovali jsme pár vylepšení. A také jsme v začátku měli mnoho neznámých. Jako například silnější redukce než umí plyn. Tedy kombinace s uhlím.
Na pec jsme použili pěnošamotové cihly Morgan K 23 z elektropece s drážkami, abychom si ověřili vliv drážek na rozvod vzduchu v pecní komoře.
První speciální úpravou oproti komerčnímu standartu bylo pořízení kukru do pecní komory a následně do mufle. Jednak pro možnost pohledu a zadruhé pro čidlo přímo do mufle. Pro propojení s muflí jsme použili šamotovou rouru. Ta se po 3 dnech pálení vcelku dobře osvědčila. Horší už to bylo s muflí z běžných keramických jílů. Ta vydržela jen pár výměn misek.
První mufle byla děrovaná pro lepší přenos tepla a také redukce. Bohužel 8 mm otvory v mufli po 3 řadách po celém obvodu nezaznamenaly poznatelnějšího významu.
Každopádně otápění pece s muflí PB hořákem z jednoho bodu se neosvědčilo. A to jsme testovali hořáků opravdu hodně.
Rozdíl mezi Kittec raku hořákem 20kw a Rohde 30 kw byl neznatelný. Nepomohl ani cca 35 kw hořák Raku, dnes již nefungující výroby, ovšem pro americké raku běžně používaný. Krapet účinnější byl hořák 50kw. Ovšem za extrémně neekonomických podmínek a rychlého zamrzání lahví. (Připravených hořáků jsme měli opravdu hodně, takže pro pochopení závislostí byl tento test velmi přínosný. I Jako prodejce vybavení jsem si tak utvrdil znalosti pro dokonalý servis.)
Hořáky: http://www.artkeramika.cz/plynovy-raku-horak-pro-vypal-keramiky-kittec
Situaci v peci jsme kontrolovali digitálním optickým pyrometrem. Stav byl absolutně nevyhovující. Po mnoha variacích, změnách a pokusech stále podobný. Na vstupu cca 1250 °C ,na komíně 1150 °C a v mufli 1050 °C.
První pokusy tedy dosti zklamaly očekávání. Pec byla vyložena ještě před vyzdívkou ochrannými pláty z pecních prokladových plátů. Ovšem akumulace se nechovala dle očekávání. A prohřátí mufle trvalo neúnosně dlouhou dobu. (Z tohoto pohledu ekonomicky nepoužitelné.)
Přistoupili jsme tedy k dalšímu kroku. Mufli jsme obsypali dřevěným uhlím. Výkon pece se zvýšil. Ale stále nevyhovoval naší představě. Vytvořili jsme raketu. Bohužel ne na výkon, ale jen na efekt. S uhlím vznikl hořák o obrovském výkonu. Bohužel maximální výkon byl nad pecí. Tedy opět ne dobře.
Na druhou stranu jsme ale určitě překonali nějaký rekord (výška plamene přes 8 m, až nad hřeben střechy). Sice ne ten z pátku, kdy jsme segmentovou pec poháněnou měchem dokázali vypálit cca za 4-5 minut, ale jinej. (Běžné výměny misek v peci jsme ustálili na nějakých cca 13 – 20 minut, dle materiálů , glazur.)
Dokázali jsme udělat ohňostroj připomínající raketu chtějící doletět do nitra země. Prostě z trysky pece šlehaly planemy do výše 10 metrů a pod šíleným tlakem. Na 1150 °C jsme pálili cca 30 minut, ale výš to bylo špatný. A ani v tomto případě se nejednalo o ladnost bytí. Ale o obrovskou forsáž. (Opět ekonomika nevyhovující.)
Pec jsme nechali vychladnout a další den opět provedli radikální změny. Na dno jsme umístili do moučky z cihel Morgan rozdělovač tahu. Ten byl stejně jak předchozí den ze šamotu. Ovšem nyní jsme jej umístili co nejníže.
Vyzkoušeli rovnoměrnost tahu. Používali jsme ventilátor z varhan. Tah jsme škrtili na minimální výkon. Ztenčili jsme dno mufle a zvolili i menší průměr.
Takto upravená pec už fungovala podstatně lépe. Začali jsme dosahovat i kýžených teplot 1250°C. Ovšem v mnohem delším časovém horizontu. Cca 40 minut. Na 1150°C jsme se dokázali dostat za polovinu času, možná i méně.
Misky byly sice příjemně vytaveny, ale produktivita byla oproti pecím klasického typu nižší. (Jasným závěrem je výhoda použití cihel tvrdých pro tuto technologii.)
Ostatně neblahý vliv topného media se ukázal až po vychladnutí pece. Za extremní výkon byla obrovskou daní destrukce vyzdívky pece. Moderní cihly typu pěnošamot, jsou pro tuto technologii nevhodné.
Navíc skladba stěny kterou jsme zvolili měla další nevýhodu. Pecní pláty nevydržely teplotu a výkon pece. Roztekly se a přestaly chránit moderní izolaci. Ta prohořela až na plášť pece.
Stejně tak dno nevydrželo. Ochrana kterou tvořil cihelný prach, který bezvadně fungoval při užití plynu se nedokázal bránit tekoucímu popelu.
Popelová glazura je sice krásná, ale na pěnošamotovém dnu pece je spíše k pláči. Stejně tak je jasné, že čidlo termočlánku by nemělo být nikdy v přímém styku s tavícím se popelem. (Nejen popel, ale i vsázka dřevěného uhlí je značně agresivní.
Podle dosažených zjištění je na výpal černého bazaltového raku vhodnější tradiční pec. Pec moderního typu z pěnošamotu je skvělá na předehřev. Jednak je ekonomická a pro takovéto akce lehká a snadno přemistitelná. Pro užití na vysoké teploty je potřeba změnit typ vytápění. Standardní komerčně dodávané hořáky bude lepší nahradit více slabšími hořáky. Nebo pec používat pro více misek.
Větší průměr umožní vložení více zboží. Bude potřeba více lidí pro rychlou výměnu zboží. Nebo zvolit ještě menší pec na jednu misku. Každopádně nebude potřeba mufle, neb se nebude používat žádné agresivní, popel tvořící topné medium. Hrozí, že nebude dosaženo dokonale černé barvy. Což nemusí být pravda, neb důležitá je nejspíš rychlost chlazení a doba výpalu, než samotné prostředí v peci. ( V plynu není tak silná redukce jako ve dřevě, respektive je prostě jiná )
Na testech a ani miskách se mi nejevil střep nikterak silně zaredukovaný. Odpovědi ovšem potřeba získat jen dalšími testy. Možná, že klasika pokoří technicky vyspělejší materiály v tomto klání na lopatky. Každopádně RAKU, jakožto společenský fenomén zafungovalo skvěle.
Zúčastnění keramici se zhostili svých úkolů výtečně. Jednak se dokonale zharmonizovaný tým přesně držel svých předurčených operací a každý jedinec měl svou striktně stanovenou úlohu.
Jednotlivé týmy obsluhující pece se profesionálně doplňovaly, takže neznalý návštěvník nejspíše nabyl pocitu jednoduchosti a bezpečí. Kór pokud spatřil nejmladšího keramika z Klínce, jak vytahuje misku z rozpálené, plameny chrlící pece.
Díky zkušenostem, které díky své karamické praxi měli všichni experimentátoři i platící a do práce se zapojivší návštěvníci, vše probíhalo bezpečně. Tím pádem byla nastolena vysoká míra bezpečnosti práce.
Ostatní diváci byli od samotného dění odděleni páskou. Takže pokud poslechli doporučení a neměli oděv z hořlavých materiálů, nehrozilo jim žádné nebezpečí (krom ustrnutí a úžasu).
Akci provázelo i neustálé využívání keramických otroků. Přesněji dmýchačů. I tato zkušenost byla k nezaplacení. Jednak obsluhovat historický kovářský měch už samo o sobě je zážitkem. Avšak ve spojení s plameny v peci a sehranou obsluhou Raku paličů se jednalo spíše o praxi dirigenta symfonického tělesa. Zkušenost jak se pomocí taktu měchu dá ovlivnit křivka výpalu byla nedocenitelným prvkem.
Otroků se vystřídalo mnoho a k našemu velkému překvapení se vydrželo dmýchat po celou dobu akce a tak ke slovu nakonec nepřišel ani záložní ventilátor. ( Znovu bych podotknul a pochválil tak skvělou a předvídavou přípravu akce)
I díky tomuto poznatku jsme nabyli přesvědčení, že tradiční černé raku má obrovský potenciál i jakožto společenský fenomén. Doufám, že si to uvědomí někdo z řad kurátorů a dokáže toho náležitě využít.
Samozřejmě, že nejdůležitějším krokem v případě jakéhokoliv pokračování je hlavně vyšší nasazení na poli osvěty a propagace. Ale i v tomto segmentu jsme zajisté odvedli ty nejdůležitější první kroky, včetně mnoha nasbíraného materiálu a především zkušeností.
Konec akce a balení mi připomínalo spíše stěhování cirkusu, než vědeckého pracoviště. Množství propriet co jsme museli naskládat do těch plechových kolových zařízení bylo značné.
Avšak stejně jak u ostatních typů keramických výpalů se při vykládce pece keramik mnohé dozví a přiučí. Až vychladlé pecní stěny a očištěné segmenty pecí napověděly mnohé závislosti.
Na akci se podílelo zepár keramiků co si nejednu pec sami postavili a nejednu pec realizovali u svých kolegů. Počty výpalů by se daly počítat na stovky až tisíce.
Přesto našli i tu další ponaučení. Mnohé se dá vyčíst a odpozorovat. Něco je ovšem potřeba na vlastní práci odzkoušet. Jsem rád za to množství poznatků co mi České ČernoRaku přineslo… S odstupem několika týdnů mám pocit, že můžu konstatovat velký posun v poznání nejen keramického světa.
Za tým pecařů,
Tomáš
