Autor: J. Špís
1 | ÚVOD 1.1 OSOBNOST MODELÁŘE A NÁPLŇ JEHO PRÁCE
specifičnost porcelánu jako nejušlechtilejši keramické hmoty si vyžádala vznik nové technologie zpracováni.
Jestliže hrnčiřské zboži se odpradávna vyrábělo ručnim točenim, porcelán se již v době svého objeveni v Evropě v r. 1709 počiná formovat, točit a později i odlévat pomoci sádrových forem. Tim byl dán základ novému řemeslu – modelářstvi porcelánu.
V čase vzniku prvnich porcelánek, ale i později, byl ‚modelér‘ jednou z nejvýznamnějšich osobnosti továrny, neboť navrhoval a zaváděl do sériové výroby nové tvary stolniho nádobi i figurálniho porcelánu, v minulosti tolik žádaného. Proto se nezřidka stávalo, že modelérem byl umělec – sochař, jako např. Johan Joachim Kaendler, kterého německý král Friedrich August II. jmenoval modelérem mišeňské královské manufaktury. Kromě uměleckých schopnosti však musel tento pracovnik dokonale znát technologii výroby, musel mit porcelán jako materiál ‚zažitý‘, aby tvarem vyhověl jeho osobitému charakteru, musel předpovidat, jak se zachová v žáru vypalovaci pece i jak bude schopen přijmout dekor.
Žádnou z těchto schopnosti však nesmi postrádat ani dnešni modelář. Jeho úkolem již většinou neni porcelán navrhovat, ale ve spolupráci s výtvarnikem rozkreslovat pracovni výkresy, na základě výpočtů stanovovat velikosti budoucich výrobků a ty pak s ohledem na podminky výroby zhotovovat a zavádět do výroby – vyrábět hlavni formy, rozmnožovaci zařizeni nebo provádět dalši technologické úpravy. Tato odbornost tak vyžaduje speciálni technologické i výtvarné znalosti, pečlivost a vysokou přesnost práce. Navic je požadován cit pro materiál, estetické citěni, představivost a řemeslná zručnost.
Práce modeláře se tak v současné době vraci mezi preferované a špičkové profese ve výrobě keramiky a porcelánu.
V případě zájmu o více informací z tohoto oboru si můžete zakoupit knihu Modelářství…. od autora, nebo se jen dotazovat na adrese: spis.jiri@volny.cz
