Blog

Na těchto stránkách jsme už probírali, kdo je to vlastně keramik? Podíval bych se na tuto věc z druhé strany. Kde a jak se keramik může uplatnit? Pokud onen keramik získá potřebné znalosti k tvoření, musí si najít cestu seberealizace. Musí objevit svou hodnotu. Přitom se musí starat o své další sebevzdělávání, aby mohl v cestě neustále pokračovat. Zastavení se, je konec. A konec je něco jako smrt. Pokud se taková osoba zapojí do pracovního procesu v nějaké továrně, většinou zůstane u pár zavedených operací, které sice může dotáhnout k dokonalosti, ale bez živoucí perspektivy dalšího profesního růstu. Je to způsob, jak dělat s ušlechtilým materiálem, pilovat svou dovednost a mít klid i jistotu. Především tu sociální. Dalším způsobem, je dělat tovaryše nějakému autorovi. Je to velká možnost, jak rychle objevit spoustu tajů řemesla. Je to dobrá startovací dráha. Ovšem opět malý prostor pro tvořivou duši. Jedním z konečných umístění, je stát se sám autorem.Vytvořit svůj specifický rukopis. Sám si rozhodovat a nést důsledky. Je to velmi odvážný krok, který ovšem nenechá člověka ani chvíli na pokoji. O tom, co takový autor , musí všechno zvládnout by se dala napsat celá kniha, tak tedy zpět k myšlence. Ona idea neustálého sebevzdělávání má i ve formě autora svá velká omezení. Především ekonomická. Proto, pokud nechceme zakrnět, musíme hledat další alternativy. Ty už samy o sobě přinášejí nepřeberné možnosti. Kromě své hlavní tvorby už jen samotné vymýšlení a hledání oněch alternativ velmi podporuje onen tvůrčí potenciál. Nové trhy, způsoby prodeje, jiná koncová odbytiště. Nové techniky, stroje, nástroje i materiály. Kontakty s novými lidmi, to vše je neopakovatelný proces, ojedinělý zážitek. Pokud se člověk na své cestě dostane dost daleko a podaří se mu opravdu vyspět, přestane se zabývat malichernostmi. Ne, že by je ignoroval, ale už ho neohrožují. Má dar, se na ně dívat s odstupem. Tito lidé už nemají potřebu si, ale ani jiným, něco nalhávat. Jsou čistí a otevření. Je s nimi úžasná spolupráce. Ovšem velkým problémem těchto osobností se stává nepochopení jejich tvorby. Ostatně většina velikánů byla doceněna až po smrti. Proto se část takových lidiček uchýlila k předávání zkušeností. Někteří se zapojili do učebního procesu na školách. Jiní si zařídili své soukromé školy. Pořádají kurzy, ale i profesionální výuku. Buď pro děti, školy, ale i pro individuální zájemce. Ti nejotrlejší pořádají workshopy a absolutně individuální výuku. Jedná se většinou o maximálně energicky nabité osobnosti. Takové akce jsou prosyceny tvořivostí. Díla, která opouštějí tyto ateliéry jsou určeny opravdovým znalcům a lidem, kteří vědí, co hledají. Často jsou to i věci, které mají svá hlubší zaměření. Prolínají se s jinými obory. Počínaje stavitelstvím pecí a topenišť, sestavováním materiálů, přes zahradnictví, vinařství, pivařství, čajovnictví , až k různým terapiím. Třeba aromaterapii