Takto by se dala nazvat technika, která by se mohla zařadit k razítkování. Avšak narozdíl od běžných , až průmyslových technik, vyžaduje kromě cviku i trochu citu. Razítkuje se titiž provázky a nitěmi. Prostě, jak si nachystáme různé délky a průměry nití, provázků i šňůrek. Připravíme už odzkoušená barvítka a glazury. Můžeme začít. Na přežahnutou a naglazovanou nádobu, obtiskujeme až malujeme. To nám umožňuje i konzistence připravených materiálů. Barvítka i glazury mohou být různě husté. Stejně tak i nástroje – nitě mohou být rozdílně savé. To umožňuje tvoření nejen přímých otisků, ale i kapiček či potažených šmouh. Takováto metoda se dá použít i k třetímu výpalu. Pokud do materiálu přidáme lepidla, dá se takto nanášet i na glazovaný střep.
Na fotografii je použito cíničité glazury na pórovinovém střepu. Vypáleno na 1140 °C. Druhý vzorek je vypálen o 30 °C výš, tak je z něj patrno, jak střep začíná glazuru vsakovat. Výrobek je sice mnohem slinutější, ale esteticky už skoro nevyhovující. Je patrno i jiné zbarvení oxidů a absence některých barev. Také se začínají projevovat vzduchové trhlinky. Ony bubliny ve střepu ukazují na počáteční stadium vaření střepu, kdy plyny začínají stěny nádoby trhat a nádoba se následně zbortí. To by nastalo zhruba po dalších 30 °C.
