Nechci zde polemizovat o kvalitě jednotlivých pecí. Nezpochybňuji kouzlo živého ohně. Naopak bych svůj hlas dal co nejvíce k těm nejpřírodnějším postupům.
Ovšem bych oponoval názoru, že elektrika je omezena jen na průmyslovou tvorbu. Myslím, že je to spíše nechuť hledat, zkoušet a snažit se. Prostě výmluva.
http://www.artkeramika.cz/clanek-1254-vliv-hliny-na-vzhled-glazury.html
http://www.artkeramika.cz/clanek-1262-oxidace-nebo-redukce-odhaleni.html
Mirka na Doupěti zveřejnila pár pokusů, které tuto myšlenku jen potvrzují. O pár autorech, kteří v elektrice dovedou velmi pěkné kousky bych taky věděl. http://stevenhillpottery.com/StevenHillPottery/ElectricGlazeFiring.html
Pokud totiž nemáme kouzlo přímého ohně, neznamená to, že nemáme možnosti. Vždyť i v mnohých dřevopecích, nebo plynovkách, se jen malému množství výrobků zadaří dostat do přímého styku s plamenem. Včetně přirozeného náletu popela.( Pokud pec není na nálet zaměřena…konstruována.) Takže krom těchto pár jedinců je velká část zboží jen v určitém prostředí. Přeci i v dřevopeci se dá pálit oxidačně. Stejně tak se dá i v elektrice redukovat. Třebas pomocí sagaru, pokud nechceme ničit spirály.
Ale i jen technikou , technologií a materiály se dá velmi zajímavě čarovat.
A tak jsem testnul popelovou glazuru v elektrice.
Hlína………………FR
teplota………..120/1240°C/60 min.
Glazura……….živec K75 …….60gramu
křemen …………40gramů
popel z dubu……50 gramů
Nejedná se o nějak zvláštní glazuru, ale je vytvořena z nejlevnějších a dostupných surovin. V slabé vrstvě je transparentní. V silné je zakalena do bílošediva .
