Z keramika ...obchodníkem
Když se věnujeme hliněnému řemeslu, tak nás většinou označí nálepkou keramik.
Co je keramik, tak to by bylo na pěknou diskusi. A tady, tedy v česku, teprv. V zemi, kde ferda mravenec, by králem býti moh. Keramikou se tu zabývá leckdo. Pokud tedy budeme nazývati keramikou vše, co ztvořeno z hlíny jest.
Pomineme -li formu zábavy, ale zaměříme se na živobytí, nebude tomu moc jinak.
Jen, že když jsme nuceni pro obstarání obživy proměnit onen hliněný výtvor v peníz, nabude myšlenka konkrétnějšího rámce. Též, pokud je tato životní cesta jedinou, alespoň co se získání obživy týče.
Keramické řemeslo je docela složitý obor. Od získání materiálu, přes jeho zpracování a přeměnu do konkrétního tvaru až k technologickému zpracování. Mnoho cest, mnoho způsobů.
Někteří si dokáží najít cestu jednoduchosti a celý proces ořezat na pár úkonů. Někteří se dokonce specializují jen na malý výsek. Třebas jen na jednu činnost. Ti, kteří mne přivedli na myšlenku sepsání této úvahy jsou ovšem z opačné strany hřiště. Netráví celý život malováním jedné čáry, jednoho obrázku či točením jednoho druhu hrnku. Pojímají keramiku jako tvůrčí dobrodružství. Jako pestrý svět. Jako nekonečný proces.
Hledají suroviny. Sestavují materiály. Ladí křivky……..
Obrovská škála úkonů, operací a znalostí je součástí takového života. Avšak život střepu končí až u zákazníka. A to je ještě dlouhá cesta. Jenže dnešní životní styl má svá úskalí. A tak, aby keramik opravdovým keramikem býti moh, musí se snažit ještě více.
Z obchodníka ...prodavačem
Není tomu až tak mnoho let, co jsem měl tu možnost komunikovat se spoustou obchodníků. Pravda, ekonomická situace oné doby se krapet od té dnešní lišila. Ovšem to zajisté není důvod k ospravedlnění tak hlubokého poklesu.
Před oněmi lety se dveře naší keramické dílny netrhly. Skoro každá pec měla svého kupce. Rozhodně by se dalo říci, že regály po návštěvě mnohých obchodníků zely prázdnotou. Skoro vše, co jsme stihli vyprodukovat, bylo prodáno.
Po pár letech se situace začala měnit. Začali jsme mít v dílně přebytky a tak jsme museli se zbožím na cesty. Obchody byly ve většině měst, které čítaly nad 3000 obyvatel. Města nad 10000 už měly specializované prodejničky na dosti slušné úrovni. Jejich majitelé se o ně opravdu starali. Většinou byli osobně zastižitelní ve svém krámku.
I tato situace se začala měnit. Majitelé obchůdků se nechali vystřídat zaměstnanci a sortiment se začal měnit. Cena hýbala trhem. Levnější, to bylo kouzelné slovíčko. Slovíčko, které částečně mělo na svědomí razantní úbytek oněch obchůdků. Kvalita začala být tabu.
Trh se změnil. Specializoval. Povětšinou přesunul jinam. Převážně na internet.
Z prodavače ….Obchodníkem
Většina řemeslníků a keramiků nejinak, se na nějaký ten čas ocitne na trhu. Jarmarky a podobné akce jsou takovou rychlejší formou, jak svou práci, své zboží přeměnit na peníze.
Možná by se dalo říci, takový veletrh méněmovitých. Neplatí to samozřejmě o všech. Jak už lidech, tak i akcích. Některé trhy, jsou opravdu veletrhy jak má být. A na takových se oplatí i vystavovat, pokud na to onen sortiment má. Je to i jistá forma, jak být v povědomí o své životaschopnosti na poli řemesla.
Jak už se tak prodává a hemží kolem zboží, je to vzácná zpětná vazba pro výtvarníka. Ona reakce lidí, nejen potenciálních zákazníků bývá mnohdy velmi užitečnou. Každý jsme jedinečný. Stejně tak náš životní styl a nároky. Stejně tak naše potřeby.
Proto si myslím, že onen kontakt se zákazníkem je velmi důležitý. Jak po stránce lidské, tak i profesní. Čím více je zkušeností se zbožím a jeho potřebami, tím se dá dosáhnout lepších, nejen užitných vlastností.
I proto je tak paradoxně lepším obchodníkem sám výtvarník, řemeslník, či tvůrce, chcete -li. Prostě proto, že ono zboží mnohem lépe zná. A zná i nároky a potřeby svých zákazníků. Bohužel, mezi obchodníky se poslední dobou oněch znalců, vyskytuje jako šafránu.
Z obchodníka ...bankéřem
Jak si tak tvůrce čehokoliv na svých cestách uvědomí jak to chodí, hledá cesty. Hledá způsoby jak dál. Na rozdíl od prodavače nechce změnit sortiment. Jednak to své řemeslo umí a jednak jej má rád. Většinou jej chce rozvíjet a posouvat jeho hranice dál. Autorské zboží s sebou nese dlouhý příběh. Velkou hodnotu.
Nejen keramika člověka provází spousty let. Ale těžko o něčem tvrdit, že má tak dlouhou a prověřenou historii kvality a užití. Žádný novodobý strojový produkt nemůže konkurovat a nahradit řemeslnný výrobek.
Jenže každý jediný kus si musí najít toho svého zákazníka. Jenže samo to nepůjde. Jen tak se nikdo v dílně neobjeví. A trávit veškerý čas na trhu, znamená netrávit jej v dílně.
Proto mnohý keramik vyrazil na cesty a začal obchodovat. Vymýšlel strategii a dohadoval podmínky. Absolutně převzal funkci obchodníka. Z obchodníků udělal prodavače. Vlastně je připravil o práci. Stal se škůdcem trhu.
Některý to posunul ještě dál. Dával do komise. Dával na dluh. Na dluh bez úroku. Ano i v dnešní době, 21 století existují takové půjčky. Dával mnohokráte tolik, že vlastně neměl nic. Neměl už ani na materiál z kterého by mohl tvořit další zboží. Dospěl tak do další slepé uličky.
Následně zjistil, že kdyby zboží sypal na skládku, efekt by byl rovnaký. Nejen, že obchodníci, tedy spíše prodavači už nic neví o zboží, ale ani o slušnosti. Prostě porušují dohody. A tak se keramik musí naučit další řemeslo. Stát se vymahačem.
Z bankéře ...vymahačem
Také netušíte jak to stíhá? Já také moc ne. Rozhodně vím, že každé řemeslo má své nástroje, finty, grify, ale i pravidla. Vím také, že není v silách jednoho člověka zvládnout vše. Rozhodně ne , zvládnout to dobře.
Je určitě dobré si leccos vyzkoušet. Leckde nakouknout a ochutnat. Mnohde se přiučit.
Prostě najít si to své. Každý hledáme dlouho. Mnohý se na cestě ztratíme.
No a někdy se dostaneme až hooodně blízko dna. Pak je dobré se nadechnout a uklidnit. Porovnat. No a začít od začátku. Ovšem nyní s rancem zkušeností.
Jelikož společnost ve které existujeme, má svá pravidla, tak ale nemůžeme utéct. Resty musíme vyčistit. Takže i takové úvěrové pohledávky se nedají smáznout. Ovšem doporučoval bych to řemeslo prostě předat kvalifikovaně zkušenějším. Stejně tak, jak to většina řeší s papírem. A to nemám na mysli zrovna obaly či jiné odpadové hospodářství.
Z vymahače ... keramikem
Po absolvování takového skrzečasového výletu se pak mnohý vrátí ke svému řemeslu.
Dělá jej s větší pokorou, ale i radostí a fortelem. Avšak bez přehodnocení života to mnohdy nelze.
Mnohdy se nedokážeme vrátit úplně. Mnohdy nenalezneme dostatek sil.
Pokud ale ano, je to paráda….. ……a dveře se netrhnou.
Z keramika ...IT?
