Většina točířských hmot se dnes kupuje v předpřipravené konzistenci. To znamená, že z takové hmoty se dá už rovnou vytvářet. Přesto značná část hrnčířů, si ji ještě před samotným točením, ručně prohněte. Je to autentická operace, jako příprava těsta, před kynutím. Tento zvyk má spoustu svých opodstatnění. Jednak materiál dostane určitou dynamiku a energii. A zadalší se tak hrnčíř přesvědčí, že je materiál opravdu v pořádku. Koupený materiál, totiž mohl utrpět přepravou. Pokud na něj svítilo slunce delší dobu, krajní truple mohou být sušší a tudíž tvrdší. To by mohlo přinést následné problémy. Také by se mohly do materiálu dostat nežádoucí nečistoty…atd. I z tohoto důvodu se dnes nabízí nejen vakuově lisovaná hmota, ale i vakuově balená. Pro lidi, kteří používají malé množství hmoty a často sklad doplňují je to jistě přínosem. V opačném případě je to záležitost trochu zbytečná. Vakuované balíky se húře vlhčí. Přesto, pokud seskládáme takové balíky do celku, který udržujeme v dostatečné vlhkosti, můžeme takto uschovávat hmotu dlouho a bezpečně. Trošku horším způsobem bylo uskladňování nebalených truplů v přepravkách v igelitu. Takto balený materiál se sice dal vlhčit, ale jen v těch přístupných balících. Kladení hmoty do různých kopek a jam je dnes jevem spíš ojedinělým. Zvlášť v nově zřizovaných dílnách. Je to sice vcelku dobrá metoda, ale vyžaduje jistou zkušenost. Moc vlhka udělá bláto. Málo, zapříčiní nestejnoměrnost. Také v menších prostorech bývá složitější doplňování nového materiálu. Myslím, že nejlepší formou pro maloatelierovou činnost, je použití paletizačních pytlů. Ty umožní nakoupit dostatečnou zásobu materiálu a jeho celkové udržení na požadovaných hodnotách. Je to skladné, čisté a hlavně levné řešení.
