Tento druh glazury vznikl díky obdivu keramiků z USA k japonské Shino keramice. Ve snaze napodobit estetiku glazury japonských mistrů vznikl celý soubor živcových glazur nesoucí ve svém názvu Shino.
Na tom, jak ke svému názvu původní japonská keramika 16. století přišla, se dostupné prameny neshodují. Jedni zastávají názor, že je to odvozenina od slova Shiro (Japonské slovo pro Bílou barvu). Druzí říkají, že pochází od čajového mistra Shino Soshin (1440-1522), který ovšem žil dříve, než se keramika začala vyrábět. Ať už své jméno získala tato keramika jakkoliv, jedno je jisté, společně s keramikou Raku byly, jsou a budou obdivované pro svou nevtíravou, střízlivou a vyváženou krásu. V Japonsku byla nejvíce ceněna originalita každého výtvoru. Glazura, která je téměř ze 100% tvořena pouze živcem, někdy s přídavkem popela jako taviva, vyznačující se vpichy a sbalováním, tyto požadavky splňovala.
V USA se napodobit tuto glazuru pokoušeli mnozí, jako například Ginny Wirt, Warren Mackenzie, Malcom Davis, Tom Coleman, Tony Ferguson, což vedlo k mnoha podobám Shina. Původně hustá, mléčná, lehce transparentní glazura mokrého vzhledu, která se na okrajích lomí do oranžova, se změnila na rodinu glazur vyznačujících se barvami od bílé, přes meruňkově růžovou, oranžovou, bělo-šedou, až po tolik dnes obdivovanou oranžovo-zlatou s černými skvrnami (tzv. Carbon traping – zachycování uhlíku).
Co se tedy skrývá za názvem Americké Shino?
Na internetu dnes můžeme najít stovky receptur nesoucí název Shino, ale ve své podstatě se jedná o skupinu asi deseti glazur v různých variacích. Vzhledem ke své rozmanitosti, nejen pokud vezmeme v úvahu receptury, ale hlavně průběh výpalu je nesnadné dát zaručený recept s jasným výsledkem. Na konečném vzhledu glazury se podílí řada faktorů: Chemické složení surovin použitých na výrobu glazury, hustota glazury, stáří glazury, použitá hlína, křivka výpalu, atmosféra v peci, rychlost chlazení. Pouze praxí a experimentováním lze dosáhnout vzhledu, který požadujeme.
Jednou z námi osvědčených a vyzkoušených receptur je následující:
Malcom Davis Red Shino
Redukční výpal, cone 10 (cca 1280°C)
| Nepheline Syenite | 40,9g |
| Kaolin | 18,2g |
| Uhličitan Sodný | 17,3g |
| Ball Clay | 13,8g |
| F-4 živec | 9,8g |
| Redart clay (červenice) | 6,0g |
Tuto recepturu jsme převedli na suroviny snadněji dostupné v Čechách:
Red Shino
Redukční výpal (1280-1350°C)
| Znělec | 40,0g |
| Kaolin | 18,2g |
| Uhličitan Sodný | 17,3g |
| Licí hlína Witger 100 (Přijatelná náhrada za Ball Clay – bíle se pálící, plastický jíl) | 14,0g |
| Živec sodný– Krásno | 9,8g |
Glazuru vypalujeme v peci na dřevo, dosáhli jsme oranžovo-červeno-zlatého vzhledu, někdy až listrově lesklého.
Křivka výpalu:
| Čas | Teplota na pyrometru | Stav žároměrky-podporovaná atmosféra v peci |
| 10.00 | Zapálení | prohřev |
| 12.00 | Rozjezd | |
| 12.40 | 680°C | |
| 15.15 | 1000°C | Redukce |
| 17.00 | 1100°C | Redukce |
| 17.45 | 1130°C | Žároměrka 1280 v nejteplejším místě ohnutá, 1320 v nejteplejším místě notně nahnutá |
| 18.15 | 1158°C | 1320 v nejteplejším místě ohnutá |
| 21.15 | 1200°C | 1250 u komína ohnutá, Redukce |
Materiály pro vaši tvorbu múžete pořídit přímo zde: http://www.artkeramika.cz/index.php?node=7
Každé otevření pece je radostnou a poučnou událostí. Pro tento požadovaný vzhled glazury potřebujete kromě receptury také:
-světlou hlínu, nejlépe porcelán
-připravit glazuru těsně před glazováním (stárnutím jde příliš do hnědo-červena)
-namíchat ne příliš hustou (spíše mléko než smetana)
-umístění v peci – střední plamenný ožeh v teplejších místech pece -1300°C
-při výpalu silně redukovat jak hlínu, tak glazuru
-ne příliš popela
Ať už je to japonské nebo americké Shino, tyto glazury dodávají jedinečnost každému výrobku, jsou to glazury vdechující život a charakter každému dílu, glazury na hony vzdálené sterilnosti komerčních glazur.
Článek napsán Miroslavou Randovou pro časopis Keramika a Sklo v roce 2006
