„Levná keramika“
Dost častým dotazem, nebo i přáním, je dělat levně.
Nebo spíš nakupovat levně?
Nevím, jestli je to český fenomén, nebo běžný standart, snažit se věci očůrávat.
Každopádně budu rád, pokud se mi podaří se do téhle fronty nedostávat.
Je to i jeden z důvodů, proč si neodírám lokty při boji o zákazníka. Mám jich mnohem méně, ale za to mnohem kvalitnější a spokojenější.
Ale není to pouze můj případ. Mám se ještě hodně co učit. Vídám je ale stále častěji i kolem sebe. Možná je to způsobeno i věkem?, No nevím.
Takže za všechny jedna ukázka.
Tak například tato keramika. Líbí se Vám? Mě moc.
Ale ta keramika není levná! Ta je cenná!!!
Tyto obrázky jsou ze společného výpalu s Mirkou Randovou, Petrem Skleničkou a mnou.
Pec s malými úpravami, ale hlavně trošku jinak vedeným výpalem. Pec na Doupěti.
Ani jedno z toho se neučí na školách. Rozhodně ne v ČR.
Jedná se o alternativu dlouhých asijských výpalů. Na vysoké teploty, dlouhé časy a se spoustou spalin. Tedy popela. Přesné redukce a způsoby topení.
To vše jsou pokusy. Zkušenosti. Čas i nemalé peníze.
A tím nemyslím pouze tento výpal, ale desítky, spíše stovky, co tomuto předcházely.
Nejedná se jen o výpal a konstrukci pece a její obsluhu. Ale i o materiály. V tomto výpalu byly desítky pokusů. Přes 10 hmot, stejně tak glazur a jejich kombinací.
A vědět přesně co a kde. To je práce na léta.
Je skvělé, když máte na takové cestě přátele se kterými můžete tuto hroudu vláčet dál.
Je to cesta až na dřeň. A nedá se uspěchat.
Podobně jak spousta slov která jsem tu napsal při potřebě nastínění nějakého procesu, lze vše zkrátit a zjednodušit. A pro mnohé bude výsledek stejný. Možná je to o úhlu pohledu. Podle mne spíše Vhledu. A to může být velký rozdíl.
Nechci už nic srovnávat. Pouze chci popsat svůj pohled na cestu. Pro mne není miska jako miska a glazura jako glazura. Ani bílá jako bílá.
Nemám nejmenší chuť se honit za objemy a pokořovat průmysl. Jdu jiným směrem.
Nejsem žádný mistr, pouze jsem si uvědomil, kam jít nechci.
Mám rád studiové keramiky. Vážím si jejich samostatnosti a odhodlání. Obdivuji jedinečnost. Avšak ta bývá skryta v jednoduchosti. Tam snad najdu onu dokonalost. A pokud ne, tak ji alespoň hledat mohu.
Takže než se vydáte na cestu, zamyslete se, jestli na konci má být…….
Levná keramika
Je to drobet o významu těch slovíček … pro mě bylo léta hledání levných, ale při tom spolehlivých a kvalitních dodavatelů -materiálú důležitou částí pracovní náplně… Pracovat levně v dobré kvalitě je snad zbožné přání všech výrobáků a alespoň pro mě se to nerovná věci “ očurávat“ … a občas naopak se to zdánlivě levné řešení může stát hodně složitým a následně i nákladným… Na tom sledování nákladů a snaze býti v mezích co nejlepší kvality , při dodžování bezpečných a trvale udržitelných pracovních postupů … na tom často jen zbožném přání … primárně nevidím nic odsouzení hodného…
SOUHLAS, není co dodat.
Souhlasím s tím co psal Jiří. Na hledání způsobu jak ušetřit při dodržení kvality není nic špatného a často to může znamenat rozdíl mezi tím zda se práce a čas zaplatí.
Jinak nesouhlasím s tím, že se to na školách neučí. Samozřejmně že učí, pak jde jen o to kdo si co z té školy po letech dokáže odnést a čemu se vlastně věnuje.
Často mám pocit, že krom výpalu dřevem se zde nic neuznává, jenže to je špatný přístup, jde jen o to jakou technologii keramik použije a cesty jsou různé a pokud se využijí jejich možnosti pak jsou všechny kvalitní. Dřevopece se používali dříve né kvůli náletu popela, ale proto, že to byla dostupná technologie. Naopak často byla snaha tomu náletu popela zabránit viz třeba mufle. Dnes je z toho jakási móda…. nic proti tomu. Jenže se dá pálit i plynem, elektřinou, naftou, uhlím….
Ona kvalita tak nespočívá v použité technologii ale v jejím zvládnutí a zvládnutí řemesla.