Bajka, kterou nám mistr Kusakabe přidal k poučení a zamyšlení nejen nad naší tvorbou. :
V jednom domě žil samuraj. Jednalo se o velmi šikovného a zručného samuraje. Byl nejrychlejší v celeém známém kraji. V domě měl krysu. Byla to velmi rychlá krysa. A ta krysa ho velmi zlobila. Zlobila ho tak moc, že se ji rozhodl zabít. Ovšem i přes to, že byl nejrychlejším samurajem, nebyl dosti rychlým na to, aby krysu chytil. Tak si pořídil rychlou kočku. Tu „nejrychlejší“. Ale ani ta nebyla dost rychlá na to, aby krysu chytila. Tak po čase neúspěšného honění krysy se samuraj vydal do města. Po dlouhém shánění mu byla doporučena jedna stará kočka. Že prý je na lov krys nejlepší. Už skoro zoufalý samuraj se tedy rozhodl vyzkoušet i tuto možnost. Jak přivedl kočku domů, kočka jen spala. Krysa si kolem ní běhala, jak jen chtěla. Samuraj už přestal věřit, že by se mu mohlo poštěstit a kryry se zbavit. Vždyť kočka neběhá a jen spí. A ta krysa kolem ní už skoro chodí. Chodí a už se ani moc nehlídá. Až jednou kočka otevře oči a skočí po skoro spící kryse. Ta stará kočka opravdu byla na lov krys nejlepší. Dokázala chytit přerychlou krysu, kterou nechytil ani samuraj, ani ty nejrychlejší kočky.
Stejně jak v této bajce je to i s tím řemeslem a konec konců i s celým životem. Jen kdo se dívá a s radostí učí, se něco dozví. Nemůže být dobrého keramika, který pomíjí některou část své práce. Nejvíce o výpalu se přece dozvíte při vybírání pece! Až když zvládneme řemeslo, tak si hrajeme s nadhledem a radostí. A bez té radosti by to byla jen otročina….
