Výroba kachlů v keramice je spíše průmyslovější záležitostí. O procesu lisování jsem se zmiňoval již v kapitole o technologiích. Dalším způsobem je lití do sádrových forem. No a tím asi nejpracnějším způsobem, je vtloukání. Takováto forma výroby se hodí spíše pro malé a pracné série, u kterých se ještě dolaďuje povrch dalšími technologiemi.
Postup je vcelku jednoduchý. Vytvoříme si formu. Takováto šablona musí mít tvar, který umožňuje další seskládávání dílů k sobě. Navíc musí mít i negativ, který umožní vyjmutí zformovaného kachle z formy. Samotná tloušťka formy, určuje i následnou tloušťku kachle. Samozřejmě, že zmenšenou o smrštění materiálu. Forma by měla být vyrobena z materiálu, který je odolný proti vodě. Pokud si tedy zhotovíte formu z dřevotřísky, musíte ji opatřit nátěrem, který zamezí jejímu nasáknutí. Jinak by vám forma nabobtnala a kachle by neměly jednotný tvar, ani sílu. Byl by i problém s jejich vyjímáním.
Kvalitně připravenou formu, položíme na vhodnou podložku. Vhodným materiálem podložky, je například koberec. Koberce s hrubým vzorem jsou vhodné i z důvodu, následného lepení dlažby či obkladu. Jejich textura vytvoří přirozený prostor pro lepidlo. Další výhodou koberce, je jeho ohebnost, která umožňuje sejmutí z vylisovaného kachle, bez jeho deformace. Příjemným faktorem, při tomto způsobu výroby, je malá potřeba vlhkosti. To umožňuje okamžité vyjmutí kachle z formy, hned po dokončení tvaru a možnost v okamžitém pokračování výrobního procesu. Přesto je možné v konečné fázi výroby, vytvořit i povrch kachle. Lze použít nepřeberné množství technologií. Od nanášení a zalešťování materiálů, přes malbu, až k vytváření různých struktur. To i díky vyjmutí dílu, pomocí protikusu formy, kterým kachel vytlačíme z formy, skrze dno.
Po vyjmutí kusu z formy, je potřeba výrobek ještě začistit a uložit na vhodnou podložku k sušení. Je možné jej i dále dodatečně dekorovat, třeba rýt. Nebo jej můžeme přežahnout a následně glazovat. V případě, že výrobek má být na určený povrch lepen a následně i spárován, je potřeba počítat s následnými problémy.
Dlaždice z režného, či jinak strukturovaného materiálu, mají spoustu nerovností a pórů, kde se spárovací hmoty uchytí. Takto ulpěný materiál, je třeba včas a velmi pečlivě odstranit. K takovému účelu se dá pořídit spousta speciálních přípravků, ze stavební chemie, nebo nejlépe a nejjednodušeji použít kyselinu solnou. Jinou možností postupu práce, je ještě před spárováním, povrch ošetřit. Třeba napustit lakem. Povrch lze též navoskovat, nebo namastit, tak, aby k němu spárovací materiál nepřilnul.
