Aneb jak se bavit keramickým procesem. Přesto se nenechat svazovat žádnými konvencemi.Zní to nejspíš jak absolutní absurdno, ale přesto jsme tak učinili.
Měli jsme takový nápad, zbavit se předsudků. Hlavně se nebát cílů a výzev, ale prostě začít.Maličko jsme chtěli porušovat pravidla. Jenže nás to začalo tak bavit, že jsme je porušovali mnohem víc.
Vlastně jsme neměli žádný přesně daný ani stanovený cíl. Jen zábavu, radost a nadšení.Sice jsme původně chtěli nějakou nádobu pro výpal s dřevěným uhlím. Také jsme chtěli připravit nějakou inspiraci pro práci s Rélyéfními razítky.Jenže takové zadání je tak široké, že se snadno a hned ztratíme.
Takže prvně točíme, pak vymačkáváme a zas točíme. Nádoby přibývají, ale nějak nemají šťávu.Tak si zkusíme zahrát na výtvarníky. A střílíme slovní myšlenku za myšlenkou.Znáte to, ego je v rozpuku. Svaly přes celý záda a možnosti neomezené.
Nakonec chceme rychle…jak taky jinak….klasičtí nedočkavci nerespektující materiál ani technologii se najdou přeci vždy a všude. Takže co je po ruce?Karton. Začínáme čmárat a dávat myšlenkám prvotní tvar.Ego pracuje a velikost roste. Meze se zásadně nerespektují. Ba naopak záměrně překračují.Prostě nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.
Vize vznikla. Od hory se přes zub dostáváme ke žraločí ploutvi. Fantazii se meze nekladou.Keramické pláty dekorujeme razítky a sestavujeme do předurčeného tvaru.Jenže spěcháme a tak volíme vskutku netradiční postupy.Ani nevím jestli by stálo je tu do podrobna popisovat. Každopádně jsem si jist, že se na žádné škole neučí.
Ona totiž životaschopnost takového postupu je ve velmi mínusových hodnotách.Jenže co dělat, když se prostě daří. A šance na přežití stále nějaká je.Rozhodli jsme se tuto výzvu přijmout a pokusit se nápad opravdu realizovat až do konce.Jenže v tomto stavu a s prodělanými procesy je už nutno postavit dosavadní přístup na hlavu.Prostě vše naopak. Od teď je potřeba nejen dodržovat technologické zásady, ale některé procesy vypiplat k dokonalosti.
Prostě jsme zažívali boj o přežití.Jenže my jsme opravdu přežili nejen sušení, ale i přežah.Při velikosti nádoby, použitém materiálu a v neposlední řadě absolutně nevhodném postupu jsme dosáhli nepochopitelného výsledku z pohledu logiky.Takže nezbývá, než zkouška ohněm.
Keramikova chvilka pravdy.
Opět mimo konvence. Žádná elektrika, žádná standartní křivka. Prostě PUNK.Nádobu pálíme v plynové peci a následně zasypáváme dřevěným uhlím. Teplota v peci přesahuje 1250°C. Otevírání a zasypávání vytváří enormně extrémní podmínky. Dost často jsou zničující pro drobné předměty, natož pro velkou nádobu.
Ale světe div se…ona to přežila.
Je to velmi zvláštní kousek a má svou specifickou historii.Svůj příběh.
Je absolutním pionýrem ve tvorbě razítkových plátů a velkých skládaných objektů.Je prvotním kusem, které se vyučují na workshopech v keramické dílně U dubu.
Je inspirací pro další užití nástrojů Rélyéf.
Je motivací pro další experimenty ve světe stavění a ovládání keramických pecí.
A v neposlední řadě je výzvou pro někoho, kdo by měl zájem v příběhu hravé vázy napsat další řádky.
Ať už o způsobu jejího zobchodování a nebo dalšího užití či umístění.Skončí jako zahradní objekt? Jako dekorace v interiéru a nebo nějak úplně jinak?Třebas na dně akvária?
Co myslíte?
Tak to je dílo!