V první řadě je potřeba si udělat jasno v tom, co potřebuji, hledám a chci. V první řadě bych se podíval na kvalitu.Obecným pravidlem je míra slinutí, tedy schopnost neabsorbovat, nenasakovat.Pokud tento údaj neudává výrobce, použijte rychlý test – režný střep přiložte ke rtům a ucítíte jestli saje, čím míň, tím líp. I mechanická zkouška napoví-čím tvrdší-tím kameninovější – lepší. Mezi další znaky kvality se jistě řadí i určité řemeslné prvky. Jedním ze základních je přetáčení podední. Převážně u váz a nádob, kde se udržuje po delší dobu nějaká kapalina , je mnohem vyšší pravděpodobnost, že se nádoba neorosí. I pokud je nádoba slinutá, je zde menší možnost nějakých škod.(např. trhlinka může udělat pěknou paseku.)V neposlední řadě , tento řemeslný prvek, zlepší i stabilitu.(šálek+podšálek atd.) Dalším znakem je takzvaná slza – ukončení nádob je malinko silnější- což zlepšuje tvarovou stálost při výrobě a je to zajisté i znakem hrnčířství. Mnohé napoví i samotná úroveň zpracování a detailů – třeba uší. Tažené ucho je pro hrnčíře typické a snad by se dalo říct i jediné pravé. Uši lepené či lité patří rozhodně k průmyslovějším metodám. Tvarová originalita – to je problém. Takový tvar hubičky od konvice může být pohledově úžasný , ale funkčně k ničemu ( znám to i z vlastní praxe ) nebo pokličky – to jak sedí je taky známkou a ukazatelem kvality, ale bohužel laikem někdy hůře rozpoznatelným. V takovémto případě , je lepší vybírat v zavedených a referencemi prověřených dílnách. Nejlépe od konkrétních autorů- neboť ti staví svou existenci převážně na kvalitě a originalitě svých děl. Problémem může být někdy vyšší cena.( což je ale velmi relativní). V případě, že ji nechceme akceptovat, může nám při výběru napovědět i rozsah a celkové zpracování sortimentu. To by bylo ke kvalitě.Pak bych se podíval na věc podle svého vkusu, který bych měl sladit i s určením, kam tu kterou věc potřebuji a jak má sloužit, ale to až někdy jindy.
