Blog

Čím je úroveň trhu nižší – tím jsou samozřejmě podmínky měkčí, účastnický poplatek nižší a s tím jde i ruku v ruce nižší možnost výdělku, protože i zákazníků je méně. Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že špičkové akce mohou být pořádány pouze ve velkých městech, ale někdy opak je pravdou.
Jeden z nejprestižnějších marketů v Německu – je pořádán v poměrně malém městečku Oldenburg v severní části země – v sousedství je velike měso Brémy, které pořádá svůj market asi o týden dříve než Oldenburg – v Brémách jsme byli jednou, moc lidí nepřišlo a ani se moc neprodávalo, ale s několika návštěvníky jsme se dali do řeči a o týden později ti samí lidé přijeli do Oldenburgu, kam jezdíme pravidelně a tady hned vesele nakupovali – tak jsme se samozřejmě ptali, že stejné věci jsme měli i v Brémách, proč si je nekoupili už tam a odpověď nás tehdy celkem překvapila – Dny keramiky Oldenburg jsou i pro zákazníky prestižní záležitostí a keramika zde prezentovaná je zárukou kvality, takže doma v Brémách se jezdí jenom dívat a nakupuje se v Oldenburgu !

To má samozřejmě i psychologický rozměr, když jedni vidí, že druzí kupují, tak se hned též přidají – což platí obecně, nejlépe když u vás na stánku někdo pořád je a něco vybírá – hned se nahrnou další – podívat se a něco též koupit. Akcí kategorie A a výše je v Evropě pouze několik málo a je hodně Béčkových, kteří se snaží posunout výše, ale není to jednoduché – všechny tři složky se chovají jako spojité nádoby a naopak Ačkové akce se musí neustále snažit, aby svoji prestiž neztratily – přijde-li málo lidí a nekupují – keramici si nevydělají a příště nepřijedou, město přijde o příjem z pronájmu ploch a nevydělají ani místní restaurace a ubytovací zařízení, tím je méně peněz a méně elánu na příští rok a sestupná spirála se rychle roztočí. Opačným směrem to jde velmi pomalu a je potřeba hodně peněz a trpělivosti.
Vloni na podzim jsme byli pozváni do německého Rheinsbergu – místa s poměrně bohatou keramickou tradicí a s marketem kategorie C – před několika lety se vyměnil pořadatel a zvedly se ambice města a tak zvolili taktiku „zvaných keramiků“ – pořadatelé objíždějí Ačkove akce po celé Evropě, vybírají si keramiky a ty pak zvou na svoji akci s tím, že vybraní mají market + ubytování se snídaní zdarma – tím se zvyšuje úroveň trhu to znamená zákazníci se mění – stoupá zájem o kvalitní věci a když vybraní keramici přijedou zatím jen jednou – jde každoročně o cca 10 – 15 lidí, pořadatelé mají už na další rok vybrané další, kteří zde ještě nebyli a tak se za několik let v Rheinsbergu vystřídá několik desítek dobrých keramiků a vychová se, jak pořadatelé doufají, nová generace zákazníků se zájmem o kvalitní věci – poslední várka pozvaných už by měla začít prodávat tak slušně, že se budou chtět vrátit i za cenu ztráty benefitů a to bude signál pro ostatní, kteří se začnou znovu hlásit, takže pořadatel si bude moci začít vybírat a prezentovat trh jako kvalitní v médiích – tím přiláká sponzory a bude mít prostředky na zajímavou cenu v soutěži a ta přitáhne další zájemce o účast na trhu…. cesta je to dlouhá, ale může být úspěšná.

Poplatek za špičkový market dosahuje dnes až 600,- Euro a to pak při účasti 100 – 150 keramiků představuje slušný příjem do městské pokladny a investice se tak mohou začít vracet.
Účast na těchto festivalech vysoké úrovně je pak považována za prestižní i samozřejmě v keramické obci a není ostudou i pro keramiky světové extratřídy – v loni s námi v Paříži na St. Sulpice byla i taková esa jako Jeff Shapiro z USA či Tjok Dessauvage z Belgie, v roce 2012 tu byl např. Gustavo Peréz, běžně sem jezdí keramici z Japonska i Australie a samozřejmě i spousta galeristů z celého světa. Podobná akce v Londýně – Ceramic Art London, je pořádána uvnitř vysoké školy umělecké a kóje 2,5 x 1 metr to stoji na tři dny 1200,- euro !!! To je ale asi uplná špička tohoto systému, potom už jsou veletrhy umění a řemesel pořádané pouze ve velkých městech jako např. Frankfurt, Mnichov nebo Paříž. Tady už je ale systém trochu odlišný – jsou to spíše kontraktační trhy, kde se ani tak neprodávají jednotlivé kusy přímo na místě zákazníkům, ale ti si objednávají – někdy větší série, někdy menší z vaší produkce.

To znamená jsou spíše určeny pro studia s větší kapacitou produkce a když se jich účastní jednotlivý výtvarník či řemeslník, může se zde dostat do problémů.
Naše kamarádka – rakušanka žijící v Londýně – bytostná výtvarnice s malou dílničkou a jednou elektrickou pecí, zde v loni dostala objednávku na 6000 kachlí – které normálně dělá ručně a jedna jí trvá několik hodin. Dodnes neví, jak zakázku udělá a shání místo a lidi, kteří by jí s tím pomohli.

Ale zpět k normálním trhům – samozřejmě, že i Béčkové i Céčkové akce mají svůj velký význam – jak se říká – nikdo učený z nebe nespadl – a určitě je pro většinu keramiků nutné začít nejprve v těchto kategoriích. Jak již uvedeno, je daleko jednodušší se na tyto trhy dostat, jsou levnější a v levnějších lokalitách, takže náklady na ubytování a stravu nejsou tak vysoké.
Pro nás je jistou nevýhodou vzdálenost, kterou musíme překonávat – nejbližší takovéto trhy jsou v jižním Rakousku, ale na mnoha akcích potkáváme i keramiky z Litvy či Lotyšska a pro ně jsou vzdálenosti mnohonásobně delší! Někdy tyto menší akce, které komerčně nejsou tak lukrativní, mají skvělou atmosféru a jsou v krásných místech – rádi jezdíme do španělského Mont Blanc u Barcelony, kde máme spoustu přátel a je to vždy koncem září zároveň i jakási oslava konce sezony.

Vynikající je po této stránce trh v Bussiere-Badile, malé vesničce na jihu Francie pod Pyrenejemi – místní usedlíci připravují vždy pro keramiky opulentní hostiny po celé tři dny a atmosféra je zde opravdu skvělá !
Jak se tedy těmito věcmi inspirovat v našich podmínkách ? Dodnes jsme zatím nikoho z českých zemí na těchto akcích nepotkali – snažíme se některé kolegy brát s sebou, zejména na akce, kam jsme pozváni jako hostující země a několik z nich už se myslím chytilo a snaží se sami se někam dostat.

O několika lidech víme, že „sem tam“ někam vyjedou a tak zatím výhod jisté exotičnosti českých keramiků na západě využívá velmi málo Čechů ! Určitě to není systém pro každého, ale mám pocit, že kromě jisté stydlivosti a neprůbojnosti našich keramiků, která jistě souvisí i s jazykovou nevybaveností, je zde stále celá řada předsudků – kdy trhy jsou považovány za něco podřadného – málo uměleckého a zaměřeného hlavně na komerční zisk.
Když však dnes procházíte takovým keramickým trhem v té části Evropy, do které se snažíme opět včlenit, je na první pohled viditelné, že expozice jednotlivých keramiků jsou více galerijní než trhovecké, tak jak je známe bohužel spíše z našich akcí.

Většina keramiků si zde zjevně uvědomuje, jak je i samotná instalace jejich keramické produkce důležitá i když určitě stále jde o prodej a zisk ! Ale o co jiného jde v kamenných galeriích – často mám pocit, že se u nás trochu zakonzervoval názor z dřívějších dob – vyčtený z životopisných románů o francouzských postimpresionistech a udržovaný jistou částí výtvarné obce – že čím více peněz, tím méně umění a naopak !
Nevím, asi to v některých případech může platit, ale jak je vidět, situace v současném světě dává těmto názorům rychle vystřízlivět.

Samozřejmě jsme byli mockrát dotazováni na české trhy – několik zahraničních keramiků – myslím tím teď ze západních zemí – kteří mají velké zkušenosti s trhy v Evropě, zde i bylo, ale příliš dobrou reklamu našim akcím bohužel nedělají – to je opět téma na delší diskusi.
Základním měřítkem úspěšnosti keramického marketu je, že se tam keramici vracejí a to může být z jakýchkoliv důvodů – určitě ten hlavní je však dobrý výdělek !

To spatřuji jako hlavní důvod naší neúspěšnosti v této oblasti a jak už bylo řečeno, spojité nádoby všech tří základních aspektů slušného trhu, zde prostě nefungují.
Před několika lety vznikla ve Francii organizace Evropských keramických měst – pořádajících keramické trhy a festivaly – a aktivity členských měst se slušně rozvíjejí – je tu italská Faenza, francouzské Aubagne, rakouský Gmunden, Polsko, Rumunsko a byli jsme pozváni i my – avšak jednání s Kunštátem uvízlo na mrtvém bodě – spíše neochotě změnit zdejší keramický trh podle systému západoevropských akcí.

A tak vlastně důvod, proč píši tento článek je i trochu naděje na rozpoutání širší diskuse s následnou šancí na změnu.
Podle mých zkušeností není pro nás jiná cesta, než se k evropskému dění připojit – v opačném případě se bude situace u nás stále zhoršovat a nenabídneme-li nějakou reciprocitu keramikům z Evropy, brzy nám to dají znát a jejich zatím „otevřená náruč“ pro hosty jejich trhů z naší země se uzavře!