Stát prý podporuje umění. No možná se někam ty dotace dostanou, ale pochybuju, že úplně tam, kam by měly. No nic keramika do umění prostě nejspíš nepatří, nebo jen ti, kteří by podporováni být měli, jsou takoví, že než aby sklonili hlavu a o něco se dožadovali, raději dál kráčí se vzpřímenou hlavou, byť kapsou prázdnější…
O čem že to melu? Prostě je mezi keramiky pár hodnot, které by jistě stály za podporu a patří k řemeslnému dědictví, ale upadnou v zapomění, neboť nejsou předmětem ekonomického, či jiného zájmu. Ať už se jedná o Nimrichterovu keramiku, nebo tu krásnou pec bratří Davidů. A našlo by se jistě i dalších pár hodnot.
Ona totiž ta keramika je spojena s obrovitánskou dřinou. A to se zatím moc necení. Tedy obecně, naštěstí jsou ale jedinci, ve kterých to nejen přežívá, ale i žije!!!
Bohužel ona zmiňovaná „královna českých hrnčířských pecí“ nejspíš nadobro vyhasla. Mám na mysli Kaselskou pec bratří Davidů. Velká škoda!!! Už se u nás moc podobných nevyskytuje. A ani lidí, co by něco tak skvostného uměli i obsluhovat. Pec , ve které probíhal výpal i déle než 24 hodin.
Z těch co Ještě fungují stojí za zmínku jistě kaselka v Klikově u Martina Hadravy. Dále vím, že Petr Tvaroh také používá starou větší pec otápěnou dřevem.
No a pak jsou tu další , už noví dřevopaliči. Za zmínku stojí Jirka Duchek , Petr Novák a Mirka Randová, Aleš Dančák, Petr jurníček, bratři D+N Seko, Magda Brožová a další.
O jejich tvorbě jste se už na našem webu jistě dočetli. Ovšem o spoustě věcí se neví. Proto bych rád touto formou apeloval na všechny příznivce hliněného řemesla, aby neváhali a podělili se o své poznatky.
Když jsem byl hrnčířský nováček a sháněl informace, kde se dalo / opravdu před cca 15 lety to bylo úplně jiný a o netu byly jen sci-fi filmy 🙂 /, tak jsem se setkal s 12kubíkovou, plynem otápěnou pecí a člověkem, který o ní věděl snad vše. Jen jsem tehdy nevěděl, na co se pořádně zeptat 🙁
Taky se tam těžila hlína a nádherná šlemovka. Bohužel, dnes tam stojí TESCO. A nikdo se už o ní nic nedoví 🙁 Proto budeme vděčni za každou informaci co se neztratí v propadlišti dějin.
Ale i za zkušenosti a postřehy s používáním těch stávajících. Ona totiž většina pořizujívších si keramiků, shání informace a zkušenosti. A pokud budeme tutlat informace, noví adepti řemesla budou objevovat objevené a nebudou posouvat úroveň dál. Což je myslímsi škoda. Teda byla by!
( Pec z dílny pana Kusakabeho )
Vždyť učit se dá i od začátečníků, když mají talent, materiál a potenciál. A podpořit kvalitu je jistě lepší, než kvantitu. Navíc dnes jistě nepůjde o masový nárůst konkurence, dyť dřina se nenosí 🙂 .
/omlouvám se za ty povrchní poznámky, ale prostě mne napadaj/
No a nakonec bych zájemcům o dřevopaličství, doporučil návštěvu jednoho jistě zajímavého webu, ještě zajímavějšího človíčka, který je keramikem sice jen na částečný úvazek, ale o to zapálenější.
http://www.bonsai.cz/index.php?archiv&tema=7
Mnohý keramik, co si troufne jen na výpal v elektrice se tak může aspoň zasnít. A pak si pořídit novou el. pec, třeba tu:
