Jednoho pěkného , slunného odpoledne jsem byl osloven , tedy požádán o cibuláč , prý tak akorát. To jsou chvíle , kdy se radostí stavíme na hlavu. Znáte to, ne ? Máte vyrobit něco , ale nevíte přesně co , a navíc to neví ani ten , kdo to po vás chce. Tedy zkoušíme a zkoužíme a nakonec i něco tvoříme. Zákazník je spokojen. Bodejť ne , vždyť díky pokusům si může vybrat ne jeden , ale z dvanácti kousků . Po nějakém čase se opět setkávají naše kroky a na otázku, jak se daří cibuli , se dozvídám , že krásně svítí. Vysvětlím- cibule visí ve sklepě a v cibuláku je svíčka ! tak svítí. Díky tomuto zjištění se cibuláky vydaly do světa a pohádky je konec.
