O tom, že keramické řemeslo nabízí nepřeberné možnosti tvúrčího vyžití, netřeba diskutovat. Raději si přibližme některé z těch možností a ty potom properme 🙂
Jedním zajímavým pohledem a alernativou, je pálení v sagaru. Když máme omezené prostředky a přesto chceme experimentovat, jedná se o vceklu nenákladnou záležitost. Stačí pec, a trocha žáruvzdorné hmoty, nebo alespoň takové směsi, která vydrží vyšší teplotu, než na jakou hodláme pálit.
Pro tvorbu glazury nám stačí opět minimální prostředky. Pokud nechceme kopat šlemy, sestavovat popelovky, nebo jinak experimentovat, múžeme prostě jen pálit bez kyslíku.
Nebo si múžeme nakoupit ty nejzákladnější materiály a míchat a hledat
Potom tu múžeme o všem diskutovat 🙂
Jedním z prvních, kdo se osmělil a podělil o své zkušenosti, je kolega MUDR.Antonín Bureš, který celý tento článek doplnil i fotodokumentací.
MUDR Bureš :
Jinak ta piksla je z hlíny DL, která je dimenzovaná na T do 1300 st., firma Pávek. Původně jsem chtěl vyrobit pouzdro z několika dílů, které by šly sestavit na sebe, ale pak se mi s tím nechtělo patlat a vytočil jsem tohle. Ty styčné okraje jsou vyspárovány Sibralovou vatou. Ovšem mám v úmyslu udělat nový a větší, aby se do něj vešlo víc věcí. I o těch pilinách jsem uvažoval, vlastně pak už se dá dělat cokoliv, důležité je utěsnění.
Glazura je popelová s určitým množstvím živce, něco kaolínu a CuO, jen ty poměry neznám přesně, namíchal jsem to odhadem a toto je výsledek. Samozřejmě vím, že by se takto nemělo správně postupovat, ale byl jsem nedočkavý, tak jsem to takhle spáchal. Vázy jsou vytáčeny z jednoho kusu hlíny Růžek, také firma Pávek.
Jinak těch výrobků s popelovou glazurou mám mnohem víc. Začalo to tím, že jsem na webu Japanese pottery často nacházel termín popelová glazura (ash glaze), a ty věci byly moc pěkné, tak jsem nejprve sesbíral popel ze spálené slámy, rozpustil vodou na patřičnou hustotu a pak do toho namáčel věci – vázy, artefakty apod., pak jsem přidal živec a výsledky byly opět velice zajímavé. Jen to mělo malý háček, a sice, že jsem to nevypaloval v pouzdře, ale volně v elektrické peci. V roce 2006 jsem se zúčastnil společné výstavy v Praze s Mirkou Randovou a Leonou Šnupárkovou, a holky se podivovaly, že jsem to pálil v el. peci jen tak. Tudíž jsem usoudil, že bude nejspíš potřeba vyrobit pouzdro. Akorát mi trvalo nějakou dobu, než jsem se k tomu dokopal. A poslední výsledky už znáte. Já měl období, kdy jsem zkoušel různé komerční kameninové glazury, ale velmi mě potom nadchlo připravit si glazuru vlastnoručně.
Mám některé věci s transparentní živcovou gl., k tomu několik váz s podglazurní malbou podle japonského mistra Kitagawa Utamaro, pak jsem přidal určité množství Fe2O3 a glazura zhnědla, no prostě dá s tím skvěle experimentovat.
A. Bureš. (dr.bures@pnsp.cz)
