Autor: M. Michal Plíhal
Rád bych reagoval na Tomova slova. https://artkeramika.cz/chramy-keramickych-vytvarniku/
Také patřím k těm, kteří jezdí do zahraničí na trhy několik let. Vůbec není lehké se tam dostat. Vybrat z velkého množství nabídky je také složité. Spíše jde o pokus a omyl.
Několikrát se stalo, že jsem si nevydělal ani na naftu domů a podobné nezbytné výdaje a to spím v autě, však to znáte. Ale za ty roky se mi vyjasnily určité trhy, na které jezdím buď z důvodu dobrého obchodu nebo ze zájmu a radosti z práce, kterou vidím. Je to velká inspirace pro mou další práci, skvělá práce jiných mě posunuje dál. Nebo možná lépe řečeno – tlačí mě, abych nespal.
Je pravda to co píše Tom, že se často setkávám s mnohem kvalitnější presentací výrobků na trhu, ale není to pravidlem. Řekl bych, že se to trochu řídí tím, že čím kvalitnější (nebo náročnější) práce, tak tím lépe je vystavená.
A ceny výrobků?
Hned na začátku mi dali organizátoři i řemeslníci najevo, že si nepřejí, abych jim kazil ceny. Toho se držím, naopak prodávám trochu dráž, než doma. Náklady na trhy v zahraničí jsou ale pro nás mnohem větší, než známe z Čech. Stejně tak vzdálenosti jsou úplně jiné. Většinou odjíždím v pátek a vracím se v pondělí z víkendového trhu. Toto vše mě tak trochu nutí dělat můj sortiment zboží, který dělám – Raku. Bohužel to není atraktivní zboží na prodej (pracnosti odpovídá i vyšší cena) a u nás tolik neprodám, abych se uživil.
Navíc ještě vozím s sebou pec a předvádím výpal raku. Ta pec je trochu osvěta a to přiláká zákazníky.
Ale nestěžuju si, jen roky přibývají a sil ubývá. Jak jsem psal dříve, jsem za to vlastně rád, protože je to velká inspirace v další práci. Také vidím, že i když se třeba v Německu prodávají hrníčky za jiné peníze než u nás, tak ani němečtí keramici to nemají jednoduché, ale o tom se nechci rozepisovat.
Ještě k té ostudě v zahraničí jak píše Tom. Osobně jsem se s ničím takovým nesetkal, tak nemohu polemizovat, jak moc děláme ostudu v zahraničí. Z Čechů, se kterými jsem se potkal v cizině, jsem nikdy nenabyl dojmu, že by byl nějaký zásadní problém.
Trochu se pochlubím: vyhrál jsem soutěž v Holandsku na celkem známém trhu v Goudě.
Tak jsem malinko přispěl ke smazání „bílého místa“ a snad ani ostudu jsem neudělal. Znovu však opakuji, není to nic jednoduchého takto „lítat“ po světě a prodávat, ale to je zase na jinou diskuzi.
Osobně však v posledních letech začínám cítit malinko změnu hlavně v řadách keramiků. Myslím tím změnu k lepšímu v tom, že se objevují noví zapálení keramici a hledají nové cesty. Je hodně lidí, kteří opravdu chtějí jít dál. To mě hřeje na duši, že má tato práce smysl. Vlastně čím víc takových lidí, tím víc se bude i celá republika měnit. A zas jsem u jiného tématu …
přeji všem hodně sil v krásné práci s tím krásným blátem.
Michal Plíhal
