Informace zveřejňované k letošnímu Černoraku nemají pevnou posloupnost a proto tento text předbíhá jiné, neb naskýtá potenciálním zájemcům možnost se do akce stále ještě zapojit.
„Keramický vlak se rozjel dávno, jede vcelku spolehlivě a nehodlá ještě dlouho vykolejit a ani zastavit……“
Mnohou informaci tu zmíněnou ještě uslyšíte, neboť proces Černoraku je živoucí a stále se dotváří.
Každopádně chci informovat o možnosti na vlastní oči shlédnout výsledky několikaleté práce týmu Černoraku.
V zahradnictví a Bonsai centru v Zastávce u Brna, jehož majitelem je Jirka Svačina.
Díky jeho pohostinnosti a nadšení se letošní akce konala právě tu.
Letos se také podařilo krom samotného semináře, testů pecí a nových receptur a postupů při pálení glazur, zrealizovat výstavku k danému tématu.
Shrnula se práce a poznatky které jsme za celé období příprav i realizace zvládli.
Celá výstava je zakomponována v prostorách zahradnictví, jež byly budovány pro bonsaiové nadšence. Ovšem dokončení bylo zhotoveno dalo by se říci na míru právě na tuto akci.
Předcházelo mu několikaměsíční usilovné pracovní nasazení.
Ovšem určitě stálo za to.
Po vstupu do budovy se minuly materiály sponzorů a stávající bonsaiová keramika.
Zbytek místnosti zabírala recepce s informacemi, kde stále držely službu Jirkovy vnučky.
Ty informovaly případné zájemce a nebo je nasměrovaly na konkrétní osoby z řad organizátorů.
Zbytek místnosti tvořila výstava děl jednotlivých účastníků černoraku.
Teprve po tomto rozkoukání se po místnosti, která disponovala mnoha „japonskými“ prvky jste mohli vstoupit po pár schodech, do hlavního sálu.
Na stojanech uprostřed Vás uvítala návštěvní kniha, kde jste nám někteří zanechali pár vzkazů, za které děkujeme.
Ale po pořádku.
Jak japonská kniha já nezačnu jakoby od konce. Půjdu tedy od začátku, jakoby po směru hodinových ručiček.
Na prvním levém stole začínal seriál o Černoraku. Vytištěné a zalaminované texty s fotografiemi lemovaly celou místnost a vyplňovaly prostor mezi jednotlivými exponáty.
Prvním exponátem byla Petrem Tomsem připravená tabulka.
V ní byla možnost si nejen přečíst jaký že to byl použitý materiál, z nějž byly testy a misky zhotoveny, ale byl tam jednak rozmočený, suchý, ale i přežahnutý.
Tabulka byla doplněna i dalšími autory.
Dalším exponátem byl postup výroby misky.
Jednak vymačkaný polotovar a pak i ořezaná miska. Vše doplnily i použité nástroje.
Nejcennějším exponátem byl historický japonský dřevoryt o kuro raku.
Texty staré několik set let, co nám díky Petrovi byly velmi cenným vodítkem.
Pokračováním expozice byla geologická mapa a čediče s označením lokalit, kde jsme je získali.
Samozřejmě, že nechyběly ani tabulky s mineralogickými rozbory.
Nechyběl ani dřevěný hmoždíř na roztloukání kamene. Litinovou kostku a kladiva jsme měli dole v dílně pro případné okamžité použití. To bylo samozřejmě také ke spatření, ale už v jiné části akce.
Zpět tedy do výstavní místnosti.
Výstavu doplňovaly ukázky příprav jednotlivců a prvotní pokusy s bazalty.
Vzorníky a různé testy pálené v pecích elektrických, dřevopecích i plynovkách na různé teploty.
Ukázky kamene po jednotlivých krocích zpracování. Od lomového kamene až po jemný prach.
Uprostřed čelní stěny se skvěl Galenit. (PbS)
Ten dělil výstavu na další pokračování. Nyní už černé Raku. Prvotní hnědé odstíny už přešly do černé, tedy vytoužené barvy. Prvně jsme vystavili misky z loňského ročníku. Tedy Černoraku 2015 na Doupěti.
Čelní stěnu ukončovaly barevné popelové glazury jako z anagamy. Ovšem ty nebyly na miskách, nýbrž na torzech muflí, které jsme spotřebovali při předchozích výpalech. Především při páteční výrobě testů.
Expozici jsme stále doplňovali po celou dobu semináře. Výstavka se tedy neustále zvětšovala.
Při konci semináře bylo vystaveno spousty misek s průvodními dokumenty, což pro každého badatele je nesmírně cenný zdroj informací.
Většinu jedinečných kousků jsme v expozici ponechali do dalších dní. Doplnili jsme ji o veškeré testy, včetně toho červeného.
Stále ještě máte možnost tuto expozici shlédnout.
Rušit ji začneme 15. 5. 2016.
V průběhu akce tu bylo po oba víkendové dny plné parkoviště a návštěvníci i přes nepřízeň počasí parkovali i v bočních ulicích. Návštěvnost překročila mnoho desítek lidí, nepočítaje účastníky. I těch bylo totiž několik desítek. A nejen z čech.
Jelikož si myslíme, že keramické řemeslo si zaslouží náležitou úctu a pozornost, snažili jsme se nastavit úroveň akcí na přijatelnou mez.
Jsme převážně keramici. Ať už se keramikou živíme a nebo hlavně bavíme.
Vše jsme zajišťovali z vlastních zdrojů a tak je potřeba tuto akci brát jako jeden ze začínajících kroků. Věřím, že do budoucna dojde k posunu a větší profesionalizaci. A nebo že se organizace ujmou rovnou profíci.
Že bude navázáno na první kroky a úroveň ještě posunuta.
Odezvy zájmu jsou velmi potěšitelné a to jsme ještě nezpracovali veškeré materiály a neuveřejnili jejich výstupy.
Každopádně bych rád ještě připomenul jednu malinko opomenutou součást akce, která se ale určitě snoubila s myšlenkou celého projektu.
Jak již bylo řečeno, vše se událo v zahradnictví. Krom voňavého vzduchu kvetoucích rostlin bylo možno si zakoupit za symbolický peníz rostlinu a tu pak následně zasadit na libovolném místě.
Tak vzpomenout akci samotnou, a navíc přispět k tvorbě čistšího ovzduší, jako omluvu za malé znečištění zplodinami z výpalu. Byť jen z dřevěného uhlí a PB.
I tento ekologický krok má svůj nemalý význam.
Podobná výstava pokud je mi známo, nemá v Evropě obdoby.
Děkuji všem co se zapojili.
Za organizační tým, Tomáš Macek
