Jednou z keramických,řemeslných radostí je dosažení zajímavého povrchu. Na světě je spousta receptur, ovšem těch dostupných, pro nevzdělaného čecháčka, už je podstatně méně. Proto mne napadlo, že pro nás méně vzdělané, by mohlo být přínosem, se o své zkušenosti navzájem dělit.
Je obecně známo, že výsledek ovlivňují materiály , vypalovací křivky, prostředí v peci, její samotné založení, ale i složení samotné glazury. Jedním z problémů oné nevzdělanosti jsou třeba i mylné překlady a interpretace. Stalo se mi, že jsem používal naftalín, až časem mi došlo, že překladatel, byť anglicky gramotný, ovšem hliněného řemesla neznalý, jej zaměnil za Nefelin. ( Nepheline sienite )
Také hmotnosti, jsou velmi zajímavým problémem. Neboť glazury dost často vznikají systémem pokusů a úprav, hmotnostní čísla nedosahují součtu 100. To je totiž základ, který je obohacen o přebytek, udaný číslem.
Jednu takovou glazuru jsem vytvořil.:
Křída -CaCo3 -29. dílů
Živec draselný- teoreticky -SiO2(64,7),Al2O3 (18,4),K2O (16,9) – 32.dílů
Kaolin – Al4(OH)8Si4O10. -23.dílů
Křemen – SiO2 -16.dílů
Tento základ má tedy hmotnost 100 dílů A přidáním dalších látek vznikne konkrétní glazura.:
Roudnické keramické barvítko ( co asi přesně obsahuje_? ) K 581 -11.dílů
Oxid titaničitý TiO2 -4.díly
celkem tedy 15 hmotnostních jednotek navíc.
115. dílů celkem
Výsledek je vypálen v elektrické peci. Přežah hlíny FR na 1000°C. Nárůst 240 do 500°C, na teplotu 1240°C s výdrží 60 minut a následné přirozené chladnutí. Pec měla otevřené komínky, tedy maximálně oxidační prostředí.
Založením pece je trošku ovlivněna teplota. Rozdíl v patrech činí až 30°C. Takže mohlo být ve skutečnosti i 1260°C.( při testu žároměrka lehla úplně) Měřák ovšem ukazoval 1240°C.
Testů jsem udělal spousty, oproti těm študovaným i spousty zbytečných. Jednou, když jsem navštívil keramické centrum Doupě
http://artkeramika.cz/keramikstudio/
a některé své pokusy konzultoval, všiml jsem si, že v jednoduchosti je krása. Osobně jsem vzorové kousky značil a o nich si pak vedl záznamy. Zpočátku to de, ale časem se některé kousky někam zatoulají, jiné rozbyjí, u dalších se zalijí čísla a zmatek je na světě. Velice příjemným řešením je číselná řada. Každý kus má své autentické číslo, které má na sobě. Takže už „stačí“ jen dohledat, co to je. Co takhle vytvořit řadu artkeramiky ?
Takovéto výrobky jsou tou radostí a vytržením ze stereotypu. Snad to některé z Vás inspiruje a podělíte se o své zkušenosti.
Věci které vytvoříme na cestě našeho hledání se dají čas od času najít v našem e-shopu:nebo v naší dílně, stejně tak i materiály na jejich tvorb.
